Hradec Králové - Königgrätz

Mohlo by se zdát, že východočeská metropole Hradec Králové, která se stala v meziválečné době příkladem uplatnění nejmodernějších zásad urbanismu se v době okupace vyhne větším zásahům ze strany nacistických plánovacích úřadů. Nakonec se ale i zde objevil ze strany okupantů návrhy na možné změny.

Již za starosty J. V. B. Pilnáčka (v úřadu 1929-1942) byl zadán ještě před vytvořením Velkého Hradce Králové určovací plán města prof. Ernstu Bodemu (1878–1944) z Technischen Hochschule ve Vratislavi. Plán zpracovaný mezi lety 1940–1941 měl vyřešit lokality, jimiž se nezabýval regulační plán prof. Josefa Gočára. Tyto práce byly dokončovány již pod německým vládním komisařem pro Hradec Králové – Franzem Hegerem a byly prováděny spolu s plánem vytvoření Velkého Hradce Králové. Bode se pokusil navázat na Gočárovy regulační úpravy. Revidoval ho pouze v severní části v souvislosti s požadovaným umístěním nových veřejných budov. Regulační plán v sobě soustředil tří podklady: plány stavebních oblastí, plán silniční, železniční a vodní dopravy a plán zelených ploch. Tyto dílčí plány byly pořízeny na základě důkladných místních průzkumů s plným vědomím, že nelze vytvořiti plá­ny absolutní platnosti, nýbrž pružný plán, jehož myšlenky jsou s to přizpůsobovati se v určitých mezích požadavkům doby a veřejného blaha.

Aby byl Velkému Hradci Králové zaručen jednotný rozvoj, bylo jeho území dále rozloženo v plochy pro různé potřeby, účely zvláštní, t.j.: plochy zemědělské, plochy sadové úpravy, koupaliště, hřiště, přírodní reservace, chráněné krajinné oblasti a porosty, plochy vodní a vodohospodářské, pro dopravu silniční, železniční, vodní a leteckou. pro městské i zemědělské osídlování a posléze pro průmyslové a živnostenské účely. Avšak vše s tím předpokladem, že při pokračujícím zastavování budou tyto směrnice respektovány a tím zaručen cílevědomý rozkvět města.

Pro umožnění rychlé a laciné osobní dopravy se zamýšlelo spojení všech částí města moderní, elektrickou drahou trolejbusovou. Pro levnou dopravu po vodních cestách mělo být využito připravovaného splavněného úseku horního toku Labe až do Jaroměře. Řešeno bylo i situováni veřejných budov v rámci Velkého Hradce. Počítalo se s umístěním tržnice ve hlavě Bismarckovy třídy, úřadu práce na pravém břehu Labe poblíže nového mostu u Obchodní komory, krematoria na lesním hřbitově a aukční haly v Kuklenách. Zamýšleny bylo i nové živnostenské školy, radnice, spořitelna, obřadní síň. Opomenuty nebyly ani zelené plochy pro město sloužící k rekreaci obyvatel zamýšlené metropole. O spojení města s nejbližším okolím, budoucím lesním hřbitovem, rekreačním střediskem v oblasti Kluk a Zámeckou alejí na Novém Hradci Králové, mělo být již v té době postaráno zřízením stezek pro cyklisty a pěší, což byl jedním z rysů německého urbanismu prosazované za okupace i v Praze.  Některé jeho návrhy byly nerealistické a cizí duchu hradeckého územního plánování. Z jiných návrhů však vycházela poválečná řešení a našly uplatnění v pozdějších územních plánech.

• TICHÝ, František. Hradec Králové v minulosti a tavebním vývoji. Der Bau, Jg. I., 15.8. 1942, s. 342-343;
• DAVID, Rudolf. Hradec Králové – jeho technické úkoly a tužby. Der Bau, Jg. I., 15.8. 1942, s. 337-339;
• BENEŠOVÁ, Marie – TOMAN, František – JAKL, Jan. Salón republiky, Hradec Králové 2000, s. 78;