
Řeka Ostružná na starých mapách

Základní informace

Řeka Ostružná tvoří jeden z mnoha levostranných přítoků řeky Otavy, do které se vlévá za městem Sušice.
V některých publikacích se lze setkat také s názvem Pstružná. Tento název byl odvozený od množství pstruhů, kteří dříve v řece žili v hojných počtech.
Samotná řeka Ostružná má sedm významnějších přítoků. Po levé straně potok Šukačka, Jindřichovický potok, Kalný potok a Tedražický potok. Pravé přítoky tvoří Kunkovický potok, Čeletický potok a Svojšický potok.
Historie a okolí
Řeka byla v minulosti vyhledávaným místem obživy obyvatel Šumavy a u jejího toku byla proto založena řada sídel. Na Ostružné pracovalo mnoho vodních mlýnů a hamrů, z nichž se některé dochovaly dodnes i s původními náhony.
Pstružná, Marchwasser, Wostruzná nebo Ostružná. To vše jsou historické názvy, pod kterými lze řeku Ostružnou najít v historických pramenech.
Keply
V pramenech prvně zmiňována již roku 1787, kdy zde stál velký zemědělský dvůr.
Po druhé světové válce obec opustili původní němečtí obyvatelé a krátce poté bylo území zahrnuto do vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda s přísným režimem vstupu. V roce 1991 byla celá oblast otevřena turistům.
Ti dnes bohužel již nemohou obdivovat blízké skleněné hutě, kterých bylo dříve na celém území Šumavy velké množství, protože z nejbližších dvou se dochovala pouze jejich jména - Stará Huť a Sova.
Javorná
Kostel sv. Anny na Javorné
Bývalá královská rychta Zejbiš, kde od 16. století pracovalo několik skláren, je dnes známá pod názvem Javorná.
Dominantou obce je barokní kostel sv. Anny dokončený roku 1721, jehož autorem je Marco Antonio Gilmetti.
Čachrov
Obec Čachrov na historické pohlednici.
Nejstarší družstevní elektrárnu v Rakousku-Uhersku bychom nehledali na zámožném severu, jak uváděl tehdejší tisk, nýbrž pod Čachrovem u toku Ostružné.
Roku 1901 byla zahájena stavba elektrárny, na které se podílela i firma Františka Křižíka. O rok později proběhlo slavnostní otevření. V roce 1948 začala elektrárna chátrat, původní zařízení bylo demontováno, a tak si ho lze prohlédnout v expozici Rodný dům Františka Křižíka v Plánici, kde je soustrojí vystaveno. Až ke konci století (roku 1997) byla vodní elektrárna na Čachrově obnovena.
Velhartice
Obec Velhartice byla založena rýžovníky zlata ještě před postavením zdejšího hradu, který byl dokončen roku 1318 Buškem z Velhartic. On, i jeho syn Bušek mladší, patřili mezi nejbližší přátele Karla IV. Během husitských válek měl velhartický hrad sloužit jako bezpečný úkryt korunovačních klenotů.
Pohled na Velhartický hrad z údolí řeky.
Na opačné straně obce stojí židovský hřbitov, synagoga z roku 1845 a kostel sv. Máří Magdalény založený roku 1373. Právě tento kostel byl inspirací Karla Jaromíra Erbena k napsání balady Svatební košile ze sbírky Kytice. Dle legendy se na jihovýchodní straně kostela odehrávaly černé mše a při jedné z nich byla údajně obětována panna z nedalekého dvorce.
Kostel sv. Máří Magdalény u Velhartic.
Chata Jana Wericha
Pohled na chatu od silnice.
Okolí řeky Ostružné si mimo mnoha jiných oblíbil i divadelník Jan Werich, který zde na své chatě nedaleko Velhartic, ve směru na Kolinec, pobýval každé léto, nejlépe s rybářským prutem v ruce.
Kolinec
Obec založená rýžovníky zlata v polovině 13. století, ležící několik kilometrů od Velhartic po proudu Ostružné.
Roku 1506 se pánem Kolince stává Zdeněk Lev z Rožmitálu, který obnovuje rýžování zlata a zároveň otevírá stříbrné doly na Horách Matky Boží a ve Velharticích. V období třicetileté války byla obec se svým okolím zpustošena švédskými vojsky. Od té doby změnila mnohokrát majitele.
Kašovice
Kašovická tvrz v dnešní podobě.
Další výraznou zastávkou je zřícenina tvrze v Kašovicích, která se schovává v lese s výhledem na údolí, ve kterém v zákrutách pomalu plyne Ostružná. První zmínka o Kašovicích je datována k roku 1341, avšak záhy spadly pod správu pánů z Velhartic. Teprve až roku 1555 byly Kašovice spojeny s panstvím v Hrádku.
Hrádek u Sušice
Zámek v Hrádku u Sušice.
Poslední významnější zastávkou před ústím do Otavy je obec Hrádek u Sušice, pojmenovaná podle malého hrádku z první poloviny 14. století. Od 16. století zde vyrůstá zámek, k němuž jsou v pozdějších letech připojována další křídla. Po druhé světové válce sloužil areál zámku zejména jako skladiště, což se podepsalo na stavu celého objektu. Na začátku devadesátých let 20. století se zámecký areál dostal do soukromých rukou a od roku 2010 je zámek zrekonstruovaný a včetně zámecké zahrady otevřený veřejnosti.
Soutok s Otavou
S řekou Otavou se Ostružná setkává za městem Sušice.
Soutok Ostružné a Otavy.
Podklady
I. vojenské mapování
První vojenské mapování, někdy též nazývané josefínské, podle císaře Josefa II. , za jehož vlády bylo mapování dokončeno. Jako podklad slouží Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1 : 28 800.
Mapování probíhalo v letech 1764-1768 a následná rektifikace nastala v letech 1780-1783. Čechy byly zmapované za pouhé 3 roky (1764-1767) a Morava za 2 roky (1764-1768).
Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou "od oka" aneb pouhým pozorováním v terénu. Z finančních a časových důvodů nebyla vybudována síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů. Z tohoto důvodu byly pokusy o sestavení přehledné mapy celé monarchie, bez její kvalitního geometrického základu, neúspěšné. Kresba nešla jednoznačně napojit, bortila se, či překrývala. Přesnost I. vojenského mapování na území Čech je 280 m.
Velká pozornost byla věnována komunikacím, byly rozlišeny císařské silnice, zanořené cesty nebo například mosty. Řeky, potoky, různé typy půdy (orná půda, louky, lesy, pastviny) či budov (kostely, mlýny) měly také vlastní identifikaci. Díky ručnímu kolorování map bylo možné barevné rozlišení a snadnější identifikace jednotlivých složek. Na druhou stranu mapám chybí výškopisné údaje. Obsahují pouze kreslířské šrafy, ze kterých nelze určit nadmořskou výšku. Zároveň s kresbou map vznikal vojensko-topografický popis území, který obsahoval informace, které chyběly v mapě. Například viz šířka a hloubka vodních toků, stav silnic a cest. Na okraji každého listu je seznam obcí a kolonky pro doplnění počtu obyvatel nebo jiných údajů. Na některých listech tato čísla chybí, avšak jsou k nalezení ve výše zmíněném vojensko-topografickém popise.
Vzhledem k době zhotovení nám umožňuje I. vojenského mapování zachytit území Čech, Moravy a Slezska jako celek v době před nástupem průmyslové revoluce.
Müllerova mapa Čech
Mapa Čech Jana Kryštofa Müllera z roku 1720 patří k našim nejcennějším kartografickým dílům. Lze na ní hledat nejrůznější údaje o krajině Čech na počátku 18. století, které Müllerova mapa Čech na rozdíl od starších mapových pramenů již může poskytnout.
Vznikla na základě vojenských, správních a hospodářských požadavků Rakouské monarchie. Z tohoto důvodu jsou na mapě podrobně zakresleny kromě topografického obsahu také zemědělské usedlosti, zaniklé osady, mlýny, vinice, doly nerostných surovin a mnoho jiných informací, vysvětlených v bohaté legendě mapy.
II. vojenské mapování
Druhé vojenské mapování je taktéž nazýváno Františkovo, tedy dle císaře Františka II. , který vydal patent nařizující nové mapování celé monarchie. Měřítko mapy je 1 : 28 800 nebo 1 : 14 400. A jako polohopisný základ slouží stabilní katastr.
Za doby napoleonských válek bylo používáno I. vojenské mapování, které vzhledem k metodě a přesnosti mapování, nesplnilo potřeby armády. Mapování probíhalo mezi lety 1807-1869. Tentokrát již stojí na geodetických základech vojenské triangulace a triangulace pro stabilní katastr (síť bodů I. až IV. řádu). Mapování Čech probíhalo od roku 1842 do 1852 a pro Moravu a Slezsko v letech 1836-1840.
Jak bylo již zmíněno, polohopisným základem pro druhé vojenské mapování je stabilní katastr. Použité zobrazení je Cassini-Soldnerovo příčné(transverzální) válcové zobrazení ekvidistantní v kartografických polednících. Zobrazení má nezkreslenou střední kartografickou rovnoběžku a zkreslení narůstá se čtvercem vzdálenosti od kartografické rovnoběžky.
Použit byl Zachův elipsoid.Celkem bylo použito 11 souřadnicových soustav z důvodů velké rozlohy Rakouské monarchie a tudíž i případného velkého zkreslení v hraničních oblastech. Výchozí bod pro Čechy byl Gusterberg v Horních Rakousích a výchozím bodem pro Moravu byl sv. Štěpán ve Vídni. Osa X je obrazem nezkresleného poledníku, přičemž její kladná část směřuje na sever a kladná část osy Y směřuje na východ.
Střední chyba druhého vojenského mapování je kolem 20-30 metrů, což je vzhledem k měřítku a stáří mapy, velmi kvalitní.
Proběhlo zdokonalení podkladů, ale i měřických technik. Mnohem více se použilo grafické protínání, na druhou stranu krokováním nebo odhadem se již měřila jen malá část. Prvky polohopisu se zakreslovaly do sítě tvořené trigonometrickými body, přičemž na jednom mapovém listu bylo 20-30 bodů. Výrazného zlepšení se dočkal výškopis, který již byl určován trigonometricky a jednotkou byl vídeňský sáh. Zároveň se na mapových listech objevují výškové kóty a matematické šrafy, které zavedl Johann Georg Lehmann (1799). Jedná se o tzv. sklonové šrafy, kde tloušťka šraf odpovídá sklonu svahu. Reliéf vyjádřený těmito šrafami je daleko přesnější.
III. vojenské mapování
Z důvodu výrazných neúspěchů Rakouska v prusko-rakouských válkách v 60. letech 19. století se císař František Josef rozhodl vytvořit nové mapování. Mapování probíhalo v letech 1870-1883.
Vinou stočení souřadnicového systému byly mapy třetího vojenského mapování o něco nepřesnější než mapy druhého vojenského mapování. Hlavním důvodem pro nové mapování tedy nebylo jejich zpřesnění, ale zastaralost map druhého vojenského mapování, vzhledem k tehdy probíhající průmyslové revoluci. Krajina zejména kolem velkých měst proběhla za poměrně malý časový úsek výraznou proměnou. Mapy vyobrazují nové doly, upravené toky řek, průmyslové budovy atd. Lze je tedy považovat za první ryze topografické mapy na našem území.
Porovnání stejného území (dnešní Sušice) na snímku z Druhého vojenského mapování (nahoře) a Třetího vojenského mapování (dole). Jedním z viditelných úkazů průmyslové revoluce je vlaková trať s nádražím.
Část mapy, která byla přeci jen výrazně upřesněna byl výškopis. Ten byl u map třetího vojenského mapování zobrazen matematicky přesnějšími šrafy J. G. Lehmana. V mapách se poprvé objevují také vrstevnice.
Od počátku bylo rozhodnuto, že mapování bude probíhat ve dvou měřítkových řadách 1 : 25 000 a 1 : 75 000, z čehož vyplývá, že mapy jsou v metrech, nikoliv v sázích. Rakousko-Uhersko totiž roku 1871 přechází, jako jeden z posledních států Evropy, na dekadickou míru. Bylo vybráno Sanson-Flamsteedovo polyedrické zobrazení na Besselově elipsoidu, přičemž každý list tvoří samostatnou průmětnu. Základním poledníkem je Ferro a byl použit jadranský výškový systém. Dále bylo rozhodnuto, že 4 listy map vytvoří souhrnný list v měřítku 1 : 75 000, který se nazývá speciální mapa.
Tyto speciální mapy patří k nejpopulárnějším mapovým dílům rakouské kartografie. Staly se například podkladem pro tehdejší turistické mapy. Spojením osmi speciálních map dohromady vznikla generální mapa 1 : 200 000.
Po rozpadu Rakouska-Uherska byly mapy přesunuty z vídeňského vojenského archivu do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Speciální mapy byly reambulovány, aneb udržovány se skutečností. Mezi některé z proběhlých úprav patří nahrazení původního německého názvosloví českým nebo vyznačení lesů zelenou barvou. Tyto mapy byly následně používány nejen armádou až do roku 1956.
Státní mapa 1 : 5000 - odvozená
SMO5, jak je často Státní mapa 1 : 5000 - odvozená nazývána, patří do státního mapového díla závazného na celém území České republiky. Území celého státu je pokryto mapovými listy v souřadnicovém systému S-JTSK, v jednotném kladu a předepsaném obsahu a formě. První výtisk byl vydán na začátku 50. let 20. století a od té doby probíhala obnova zhruba každých 12 let, avšak na některých místech byla mapa obnovena až po 20 letech, což je pro mnohé potřeby velmi dlouhá doba.
Do obsahu mapy patří výškopis, polohopis a popis. Na mapě lze najít i body základního polohového a výškového pole a zhušťovací body. Další složkou mapy je zároveň zobrazení katastrálních území a jednotlivých nemovitostí. Polohopis je odvozen z katastrálních map a doplněn prvky z leteckých snímků, výškopis z topografické mapy 1 : 25 000.
Systém jednotné trigonometrické sítě katastrální
U tohoto názvu se opět lze častěji setkat se zkratkou S-JTSK. Definován je na Besselově elipsoidu Křovákovým zobrazením, tedy dvojitým konformním kuželovým zobrazením v obecné poloze, které navrhl ing. Josef Křovák a zavedl v roce 1927.
Počátek souřadnicových os je vložen do Finského zálivu tak, aby celé území bývalého Československa leželo v I. kvadrantu. Poloosa +x je vložena do obrazu poledníku s elipsoidickou délkou 42° 30´ východně od Ferra a poloosa +y směřuje na západ. Jedná se tedy o pravotočivý souřadnicový systém. Na území bývalého Československa je možné jednoduché rozlišení souřadnic, protože souřadnice x je na celém území vždy větší než souřadnice y. Systém je vytvořen tak specificky, že jej nelze s požadovanou přesností použít jinde než na území ČR a SR.
Topografická mapa 1:10 000
Jedná se o celostátní topografické mapování, jehož mapovací práce probíhali od roku 1957 do 1971. Jako hlavní mapovací metoda byla použita letecká fotogrammetrie, která byla po 2. světové válce pro podobné práce velmi populární, avšak velké zastoupení mělo i tachymetrické měření v terénu. Tachymetrie se využívala pro zalesněné terény, skály nebo rovinaté oblasti, které byly na leteckých fotografiích špatně výškově rozlišitelné. Mapování proběhlo v poměrně krátkém časovém intervalu, zejména kvůli velkému využití civilních zaměstnanců. Často se lze setkat se zkráceným pojmenováním TM10.
Použitým souřadnicovým systémem je S-52, který byl využíván v zemích celého Východního bloku. Tento systém byl postupně upravován a upřesňován do podob S-42 a S-42/83. Využito bylo Gaussovo zobrazení 6-stupňovými poledníkovými pásy, které mají nezkreslený základní poledník. Česká republika leží v 3. a 4. pásu, čísluje se od Greenwiche. Výškový systém mapy je Balt po vyrovnání, který je dodnes standardně užívaný. Použitý byl elipsoid Krasovského.
Mapa TM10 posloužila po roce 1968 jako podklad pro odvození Základní mapy 1 : 10 000, která byla využívána pro civilní účely. Samotná TM10 byla původně vytvořena jako velmi podrobná a kvalitní vojenská mapa, avšak v průběhu mapování se od původní myšlenky ustoupilo a armáda nakonec používala spíše straší topografické mapy 1 : 25 000 z let 1953-1957.
Ostružná