Královéhradecké živnosti v Salonu republiky

Hradec Králové, právem nazývaný svým neoficiálním jménem "Salon republiky", vstoupil do dvacátého století s novou vizí, která zásadním způsobem změnila ráz dříve pevnostního města v jedno z nejmodernějších a nejlépe urbanisticky řešených měst v Čechách, později v celém Československu. Renomovaní architekti a stavitelé, představitelé nových architektonických směrů a moderních vizí, začali na základě nových urbanistických plánů vytvářet město, které se bez ostychu může chlubit jedinečným skloubením historické a moderní architektury.

Předložená mapa prezentuje výsledek dlouhodobého výzkumu odborných pracovnic Historického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové, který tvoří přehled živností v Hradci Králové v oblasti módy v období 20. až 40. let 20. století. Význam Hradce Králové jako obchodního střediska v meziválečném období výrazně vzrostl. Královéhradecké obchody a živnosti se v rozrůstajícím městě rozšířily od Velkého náměstí až po nové centrum obchodu, peněžnictví a administrativy – Ulrichovo náměstí. V roce 1920 bylo v Hradci Králové 870 samostatných živnostníků, o deset let později vzrostl jejich počet na číslo 1442. Více než třetina z toho byly obchody, ať už drobné provozovny nebo velkoobchody. Do obchodního světa zasahovaly nově také první firemní řetězce a „obchodní domy“. Některé z drobných živností zanikly v důsledku světové hospodářské krize ve 30. letech 20. století. 

Československá módní tvorba zahrnovala textilní průmysl, poskytující kvalitní látky, dále například výrobce knoflíků, skleněných korálků na vyšívání, spínadel, bižuterie a střihů, návrhů nebo galanterního zboží. Módu dotvářeli a podíleli se na ní nejen výrobci nebo obchodníci s konfekcí, ale také firmy vyrábějící či prodávající oděvní doplňky, galanterní zboží, dámské a pánské prádlo, kožešníci, modistky, výrobci rukavic, kabelek, deštníků a obuvnické firmy atd. I v Hradci Králové mohli zákazníci navštívit nejen malé obchody s nabídkou tohoto zboží, ale také ty, které bychom mohli směle nazvat „obchodními domy“.  Na Velkém náměstí měly sídlo hned tři velkoobchody zabývající se prodejem a distribucí textilního zboží. 

Obyvatelé města Hradec Králové, ale i blízkého či vzdáleného okolí, tak mohli zavítat do největšího závodu českého severovýchodu s módním a střižním zbožím firmy Berger & Munk. Obchod nabízel zákazníkům nejen módní zboží pro dámy a pány, výbavy pro nevěsty, prádlo, plavky, ale také například záclony, koberce a všechny druhy textilního zboží týkajícího se vybavení domácnosti.  

„Obchodní dům se sukny“ J. V. Špalka nabízel nejen kvalitní látky, ale také pravé originální anglické oblečení v největším výběru pro pány i dámy, zhotovení oděvů s vlastní značkou, vlastní výrobu podšívek a bavlněného zboží. Unikátem bylo sportovní oddělení, kde byly k dostání např. ski-obleky, cestovní pláště, v nabídce bylo také zhotovení sportovních kalhot v délce po kolena tzv. knickerbockers. 

Obchodní dům Leo Taussiga se chlubil odborným vedením svých oddělení. Ve dvou patrech byl k vidění široký výběr „veškerého“ textilního zboží, v nabídce byla vlastní výroba prádla, galanterní zboží, moderní kravaty, k dostání byly hole, deštníky, trepky nebo galoše. Unikátem bylo zvláštní oddělení hraček.   

Kromě zmíněných velkoobchodů nabízela celá řada dalších živnostníků kvalitní látky, plátna, hedvábí a sukna např.: Jaroslav Malíř, V. L. Holý, Josef Pažout nebo J. A. Valášek.

Důležitou součástí textilního průmyslu a oblasti módy byl sortiment zahrnující galanterní zboží. V rámci nabídky galanterního zboží nabízeli obchodníci nejrůznější předměty nebo oděvní doplňky např. rukavice, šály, šátky, kapesníky, vějíře, deštníky, slunečníky, kapesníky, vycházkové hole, kabelky, tabatěrky, pouzdra na toaletní potřeby atd. Významnou součástí sortimentu galanterního zboží tvořily různé typy knoflíků nebo přezek. 

Vyhlášený obchod U Brodů na Ulrichově náměstí – Jungmannově třídě, nabízel bohatý výběr látek a galanterního zboží.

Továrna Karla Macouna sídlila na Slezském Předměstí v Tylově ulici (dnes Na Střezině). Zabývala se výrobou perleťových, manžetových, rohových, límcových a galatinových knoflíků a galanterního zboží. Firma měla některé typy knoflíků i patentově ošetřené.  

Na Pouchově provozoval závod na výrobu knoflíků Josef Navrátil & spol. Firma zpracovávala přírodní i umělou rohovinu a perleť. Vyráběly se zde knoflíky, spony nebo přezky, z perleti nebo galatinu. Část produkce byla vyvážena i do zahraničí.

Vedle produkce mnoha módních salónů nebo drobných živnostníků – švadlen a krejčích se v období první republiky rozšířila konfekce. Konfekci začaly produkovat krejčovské firmy nejprve v malých sériích, hromadná výroba oděvů a oděvních doplňků nastala ve druhé polovině třicátých let. Docházelo totiž k modernizaci procesu tovární konfekční výroby, což znamenalo zlevnění produkce a zlepšení kvality zpracování. V nabídce byly oděvy v několika kvalitativních a cenových hladinách, takže se produkce dostala k mnohem většímu počtu zákazníků. Firmy nabízely nejen hotové oděvy, ale také oděvní doplňky, obuv nebo dokonce širokou nabídku služeb.

Obchod s dámskou konfekcí provozoval v Hradci Králové Antonín Pleskot ve Švehlově ulici. Dámskou konfekci, módní zboží a pánské prádlo nabízel také Jindřich Heimer v Čelakovského ulici. Konfekci nabízel například Bohumír Weiss na Velkém náměstí nebo Anna Hegrová v Resslově ulici.

K větším firmám patřili Jan Nehera, Oděvní služba, Oděvní velkozávody Vlček, Jan Novák a Josef Pavelka.

Také v Hradci Králové se v meziválečném období prodej konfekce výrazně rozšířil, ve městě měly svoje filiálky také velké firmy např. Nehera. Obchod Jana Nehery fungoval na nároží Karlovy třídy a Škroupovy ulice, v domě továrníka Shuherského.

Firma nabízela svým zákaznicím a zákazníkům také vlastní časopis s přehledem módních trendů konfekčního zboží. Obchod měla firma pravděpodobně nejprve v Mostecké ulici, koncem 30. let sídlila ve Švehlově ulici. 

Z místních obchodníků, kteří vedle módního nebo galanterního zboží nabízeli i ve velkém pánskou, dámskou a dětskou konfekci, jmenujme například Jana Nováka v Palackého ulici (dnes V Kopečku), kterého zde vystřídal v meziválečném období Josef Pavelka. Zmodernizovaný „Anglický módní závod“ Old England, kde se nabízela dámská i pánská konfekce, anglické i francouzské modely. Filiálku měla jeho firma i na Pražském Předměstí na Husově třídě.

S obdobím první republiky je spojován také rozkvět v oblasti módy a společenská potřeba nového elegantního oděvu. Zatímco na počátku 20. století se česká móda orientovala spíše na Vídeň, v meziválečném období se inspirovala především v Paříži. Na módní přehlídky se sjížděli pravidelně nejen zákazníci, ale hlavně majitelé módních domů a salónů nebo oděvní návrháři. Trend určovaly pražské módní salóny Hany Podolské nebo Oldřicha Rosenbauma. 

K nejznámějším dámským salónům patřil také „Prvotřídní dámský módní ateliér“ Karla Horyny, který sídlil v Průmyslové ulici a chlubil se skladem nejkvalitnějších módních a anglických látek.  K dispozici byly módními žurnály k nahlédnutí. K dostání zde byly např. kožené pláště do auta.  

Dámskou módou se zabýval i salón Modes Robes majitele Franty Kovandy na Masarykově (dnes Tylově) nábřeží.

Pánský módní ateliér, nebo také Módní salón určený pro pánské zákazníky, s názvem Gentleman sídlil v Karlově ulici. Jeho majitelem byl Josef Novotný. Tento salón vydával vlastní časopis Moderní gentleman, kde radil svým zákazníkům, jak získat moderní vkus v oblékání, který oblek je vhodný pro určitou příležitost atd.

Sortiment konfekce pro pány, zejména uniformy, nabízelo také krejčovství Josefa Žaloudka na Velkém náměstí. Josef Žaloudek vydával vlastní módní časopis s názvem Pán a jeho svět.  

Prvotřídní pánský závod provozoval Josef Hojný v Čelakovského ulici.

„První“ módní krejčovský salón v Hradci Králové v ulici Čelakovského provozoval nejprve Jindřich Beneš, poté jeho nástupce Jaroslav Beneš. Tento salon se pyšnil specializací na šití anglických kostýmů a zhotovením modelů do 24 hodin.  

Vyhlášený byl také Krejčovský závod – salón Josefa Lukeše ve Střelecké ulici.  

Dětské oděvy, chlapecké i dívčí, zhotovoval na přání František Klein ve svém krejčovství na Husově (dnes Masarykově) náměstí  a ve filiálce firmy na Pražském Předměstí.

Nepostradatelnou součástí oblečení se stal v meziválečném období klobouk, a to v dámském i pánském provedení. Modistky a kloboučníci se zabývali nejen prodejem a výrobou klobouků a dalších pokrývek hlavy podle vlastních návrhů, distribuovali také moderní doplňky oblečení: výměnné límce, vsadky, manžety nebo rukavice. Jejich produkce také závisela na vynikajících materiálech a kvalitním galanterním zboží. Součástí klobouků byly totiž nápadné ozdoby, spony, umělé květiny, krajky nebo knoflíky. V nabídce služeb modistek a kloboučníků byly i opravy a úpravy klobouků, baretů a čepic.  

V samotném Hradci Králové se v meziválečném období ucházela o přízeň zákaznic  a zákazníků celá řada modistek a kloboučníků, další provozovali tuto živnost například na Pražském Předměstí nebo v okolních obcích. 

Vyhlášená byly například modistka Lída Papíková, která měla hned několik provozoven, dokonce i filiálku v Chlumci nad Cidlinou. Její původní obchod na Velkém náměstí pravděpodobně převzala Hedy Chvojková.  

Na Malém náměstí vyráběla klobouky Věra Vejvodová, ve Švehlově ulici působily hned tři modistky Božena Benešová, Lily Hrašerová nebo Zdenka Krátká. Na Pražském Předměstí na Husově třídě pracovala Ada Vejběrová.  

Na Karlově třídě zřídila pravděpodobně koncem 20. let 20. století obchod – modiství slečna Milada Šimková. V roce 1936 jej předala své sestře Ludmila Šimkové.

Pánské klobouky zhotovoval na míru kloboučník Pinkava a spol. na Svatojánském náměstí nebo Josef Dvořáček v ulici V Kopečku. K dalším kloboučníkům patřili O. F. Hes na Velkém náměstí, František Šafránek v Úzké ulici nebo Jaroslav Zeman v Jungmannově ulici.

Neodmyslitelnou součástí šatníku se v době první republiky staly kožichy nebo kožešinové doplňky. Módní kožešnictví a sklad klobouků měl na Velkém náměstí Václav Nygrýn, který se chlubil vlastní výrobou kožešin a čepic. Rudolf Malec provozoval obchod kůžemi na Masarykově a Ulrichově náměstí. Kůže a kožešiny byly u k dostání u Jaroslava Stoklasy v Šafaříkově ulici nebo u Vojtěcha Zieglera v Čelakovského ulici. František Plaček v Karlově ulici vedle Bio Centrál nabízel kožichy, kožešiny a také opravy a předělávky tohoto typu zboží. Naproti vlakovému nádraží měl na Riegrově náměstí obchod s kůžemi František Šolín. 

K nezbytným doplňkům oblečení patřily i rukavice a rukavičky.  Vyhlášeným rukavičníkem byl na Velkém náměstí Josef Annamichl nebo ve Švehlově ulici Jan Dvořák.

Důležitou součástí oblečení byla také obuv. Menší živnostníci nabízeli vlastní produkci i v Hradci Králové např. Obuvnický závod Jana Pražáka na Malém náměstí nebo Leopold Uhlíř na Husově třídě na Pražském Předměstí. V meziválečném období začaly rozšiřovat svoji produkci také velké firmy. Příkladem jsou výrobky zlínské firmy Baťa, která měla v Hradci Králové několik poboček. Firma Baťa rozšířila po celé Československé republice síť moderních značkových prodejen obuvi, v Hradci Králové fungovaly prodejny v různých částech města. Populární baťovky tak mohli Hradečané zakoupit např. na Velkém náměstí nebo v ulici K. H. Máchy, stejně oblíbené boty zvané „popprovky“ chrudimského výrobce Leo Poppera byly k dostání v prodejně na Ulrichově náměstí. Svoji produkci ve 4 prodejnách ve městě nabízelo i Výrobní ortopedické družstvo válečných invalidů (ODIP). 

Ke kvalitní obuvi patřily i doplňky jako kabelky, brašny, aktovky nebo peněženky, které byly k dostání v některých velkoobchodech nebo např. u Aloise Boháče na Baťkově náměstí, který vedle sportovního zboží prodával i brašnářské výrobky např. dámské kabelky, peněženky, cestovní brašny, aktovky atd. 

Od konce 30. let 20. století působila na Pražském Předměstí u hlavního nádraží Marie Neckářová, která ve svém obchodě prodávala boty z továrny svého otce Bohumila Faltyse z Holic. Obchod vedla společně s manželem Václavem Neckářem, který se na společném podnikání významně podílel.

Oděv a oděvní doplňky vyžadovaly samozřejmě, i vzhledem k ceně prvotřídních výrobků, svoji výhradní péči. První republika byla ve znamení emancipace hospodyněk, které mimo vlastní domácnost začaly ve velkém využívat i specializované provozy pečující o oděv. Využívalo se služeb prádelen, žehlíren, barvíren látek, žehlících „mandloven“ nebo chemických čistíren.  

I v Hradci Králové byla široká nabídka firem poskytujících svým zákazníkům tento typ služeb. Žehlení oděvů nabízela nová žehlírna Moderna Jaroslava Zubra na Velkém náměstí.  U Anny Třasákové v Karlově ulici vyžehlili a vyčistili oblečení, límce, záclony, jemné prádlo.  Populární bylo také barvení látek a oděvů v barvírnách, které většinou fungovaly společně s čistírnami, a to např. u Vojtěcha Pauluse na Masarykově náměstí nebo u Františka Červenky v Jungmannově ulici. Na Ulrichově náměstí měl populární čistírnu Eda Hamáček. 

Hradec Králové, živnosti, móda, módní salón, konfekce, galanterie, klobouky, obuv, kožešiny, 20. století

PhDr. Pavla Koritenská

• autorka projektu
• e-mail: p.koritenska@muzeumhk.cz
• tel.: 495 534 798

PhDr. Zdeňka Kulhavá

• autorka projektu
• e-mail: z.kulhava@muzeumhk.cz
• tel.: 495 534 798, 606 035 585

Mgr. Petr Bártík, Ph.D.

• autor webové prezentace
• e-mail: p.bartik@muzeumhk.cz
• tel.: 495 534 798, 720 947 785