Kuřim - Gurein

Podlesí

Plošně největší byla obytná čtvrť pro zaměstnance firmy Klöckner byla umístěna v bezpečné vzdálenosti východně od městečka i od továrny, na svahu pod Babím lomem. V té době se jí říkalo Nový Hamburk, po válce byla pojmenována jako Podlesí. Navržena byla pravděpodobně opět firmou Klaudy-Lippert a to ve stylu zahradních měst. Tvořena byla čtyřmi řadami přízemních dřevěných podsklepených domů, každý dům s poměrně velkými třemi byty o dvou a třech pokojích a jednom pokoji (určeném pro svobodné). Rustikálnímu duchu prosazovaném nacisty i pro zaměstnanecké kolonie průmyslových podniků měla podoba kolonie vyjít vstříc svou strmou valbovou střechou s vikýři. V roce 1944 již měla osada celkem 122 bytových jednotek. Domů bylo šestnáct a byly seskupeny do tří ulic, dnešní Šmeralova, Kpt. Jaroše a Fučíkova. Součástí domů v první dvou jmenovaných ulicích byly i poměrně rozsáhlé zahrady. Prostorově menší domy se vstupy z ulice Fučíkovi vlastní zahrady neměly. Na svou dobu, zvolenou polohou v klidné části přiléhající k „rekreačnímu“ okolí Kuřimi, svou severojižní orientací, poskytovaly domy komfortní bydlení. Díky své odlehlé poloze od průmyslového závodu na rozdíl od jiných kolonií budovaných v době druhé světové války, unikly domy náletu na objekt kuřimských strojíren. Po skončení války bylo na výstavbu z dob okupace navázáno výstavbou dřevěných finských domků.

• NOVOTNÁ, Dana, Průmyslové dědictví Kuřimi. Jak strukturu původně malého zemědělského městečka ovlivnila Zbrojovka a proč se její generel nedostal do dějin průmyslové architektury. In: Urbanismus a územní rozvoj, 1, 2010, s. 25-29;
• SIKOROVÁ, Jitka - LAURINCOVÁ, Sylvia. Kuřim za války (1939-1945), Brno 2017;
• MRKOS, Milan. Vzpomínky na starý Kuřím, Brno 2018;
• HOŘEJŠ, Miloš, Strojírenství obráběcích strojů v českých zemích ve službách Třetí říše, in: Věda a technika v českých zemích v období 2. světové války, Práce z dějin techniky a přírodních věd, sv. 20. Národní technické muzeum, Praha 2009, ISBN 978-80-7037-181-7, s. 173–203;
• Moravský zemský archiv, fond K 606 TOS Kuřim s. p. (1943) 1948-1992;
• Moravský zemský archiv, fond B 252 Zemský prezident Brno.

Tišnovská 47/42

V souvislosti se vznikem nové podniku bylo budováno i hospodářské zázemí se zahradou a chovem zvířat pro kantýnu, to se dá předpokládat za vlečkou severně od barákového tábora. Pro stejné účely pravděpodobně sloužil i bývalý dvůr velkostatku č. p. 42, který byl prokazatelně doplněn zejména v Německu užívanými silážními věžemi v severozápadní části hospodářského objektu.

• NOVOTNÁ, Dana, Průmyslové dědictví Kuřimi. Jak strukturu původně malého zemědělského městečka ovlivnila Zbrojovka a proč se její generel nedostal do dějin průmyslové architektury. In: Urbanismus a územní rozvoj, 1, 2010, s. 25-29;
• MRKOS, Milan. Vzpomínky na starý Kuřím, Brno 2018;
• HOŘEJŠ, Miloš, Strojírenství obráběcích strojů v českých zemích ve službách Třetí říše, in: Věda a technika v českých zemích v období 2. světové války, Práce z dějin techniky a přírodních věd, sv. 20. Národní technické muzeum, Praha 2009, ISBN 978-80-7037-181-7, s. 173–203;
• Moravský zemský archiv, fond K 606 TOS Kuřim s. p. (1943) 1948-1992;
• Moravský zemský archiv, fond B 252 Zemský prezident Brno.

Moravské Knínice

V těsné blízkosti Kuřimi měla procházet i říšská dálnice z Vídně přes Brno do Vratislavi. Požadavek na stavbu dálnice přes území tehdy již značně územně okleštěné Československé republiky se vůbec poprvé objevuje v pokynech Adolfa Hitlera ministru zahraničních věcí Joachimu von Ribbentropovi 11. 10. 1938. Důvodem této stavby bylo uskutečnění přímého dálničního spojení hospodářsky významného města Breslau (nyní Wroclaw – Polská republika), ležícího v německé části Slezska, s Vídní, která se po připojení Rakouska stala součástí Německa. V blízkosti Kuřimi měla stát mimoúrovňová křižovatka (další byly plánovány u Moravské Třebové, Jevíčka, Sebranic, Brno-Bystrce, křižovatka s protektorátní dálnicí měla být u Troubska a Syrovic). Dálnice byla plánována jako exteritoriální. Status exteritoriality znamenal vynětí příslušného územního pásu z výsostné československé pravomoci a její jakési zmezinárodnění. Vlastní smlouva o výstavbě exteritoriální dálnice s výše uvedeným statutem byla podepsána 29. 11. 1938. Projekt dálnice byl vypracován ještě na sklonku roku 1938. Podle smlouvy uzavřené v listopadu 1938 mělo tehdejší Česko-Slovensko poskytnout potřebné pozemky Německu zdarma, přičemž stavbu by provedla RAG (Reichs autobahn gesellschaft – tehdejší státní organizace pro stavbu dálnic v Německu) vlastním nákladem. Se zástup ci RAG bylo dohodnuto, že vozidla tehdejšího Česko-Slovenska budou moci na našem území dálnici používat bez poplatků a pasových formalit. Musela by pouze projet celnicemi, které měly být zřízeny u všech nájezdů na dálnici a výjezdů z ní. Dodnes se zachoval relikt plánované dálnice v podobě mostu Kuřimku u Moravských Knínic. Mezi mostem přes Kuřimku a plánovaným mostem přes silnici z Kuřimi do Moravských Knínic je násyp dálnice vybudován pouze asi do výše jedné čtvrtiny. Most přes silnici není ani založen, ale bezprostřední za projektovaným mostem můžeme vidět dokončené dálniční těleso (násyp). V těchto místech došlo z důvodu výstavby tělesa dálnice a dálničního mostu ke zboření pěti domů.

• JANDA, Tomáš – LÍDL, Václav, Německá průchozí dálnice. I. díl – Severní úsek. Praha 2008;
• JANDA, Tomáš – LÍDL, Václav, Německá průchozí dálnice. II. díl – Jižní úsek. Praha 2011;
• SIKOROVÁ, Jitka - LAURINCOVÁ, Sylvia. Kuřim za války (1939-1945), Brno 2017.