„Viadukt zná každej, ale Sajbot ‘sem nikdy neslyšel, to se nepoužívá.“
Takhle nějak vnímáme reálie svého města – tedy vzhledem ke svým orientačním a komunikačním potřebám, přičemž často míváme pocit, že ostatní znají a používají zhruba stejná označení. Tento, řekněme, egocentrismus je do určité míry oprávněný. Jednak se obvykle pohybujeme v určité sociální a prostorové síti, jejíž příslušníci vidí své okolí podobně, jednak se dá předpokládat, že hlavní orientační dominanty města (a jejich pojmenování) musí být společné většině jeho obyvatel.
Otázkou je, jak toto egocentrické vnímání prostoru objektivizovat, jinými slovy, jak zjistit, která místa a jejich jména jsou skutečně těmi hlavními orientačními prostředky města jako celku. Řešení je zdánlivě jednoduché: získat co nejvíce vyjádření podobných výše uvedené poznámce o Viaduktu a Sajbotu.
Z toho důvodu jsme na podzim 2020 spustili druhou fázi našeho projektu Živá jména. Na jaře 2021 jsme se pak věnovali jejímu vyhodnocení. Jak dokládají níže uvedená čísla, zájem o druhou fázi byl mezi veřejností enormní.
2646 názvů | 927 zúčastněných | 200 odpovědí na jméno
A jak to dopadlo?
Dá se říci, že podle očekávání, ale jak už jsme zmínili, důležité je, že očekávané výsledky jsou podpořeny početným vzorkem respondentů. Pomyslným vítězem, který jako jediný získal stoprocentní výsledek u odpovědi „Znám a používám“, je označení Fügnerka. Je to přirozené, jde o hlavní uzel městské dopravy umístěný v tzv. dolním centru, v němž se odjakživa soustředí i obchody a služby, a dochází se zde proto k největší koncentraci lidí. Ačkoliv terminál hromadné dopravy a jeho okolí nevnímají Liberečané úplně pozitivně, je to pro ně chtě nechtě hlavní pilíř infrastruktury města. O jeho výrazné orientační a komunikační funkci hovoří i to, že ze všech více než 1600 objektů zanesených v mapě Živých jmen má nejvíce synonymních označení (dohromady 13): mezi ty se znalostí vyšší než 30 % patří Fügnerovka, U Fígnerky, U Fórka nebo FGN (používané hlavně v mobilní komunikaci).
Plocha, kterou Fügnerka označuje, není jasně vymezená, navíc se prolíná i s jinak označenými prostory (Fórum/Tesco, Delta/U Bláhy, Pod hodinama a jiné). Jakou část dolního centra vlastně vnímáme jako Fügnerku, zda pouze jako terminál hromadné dopravy a jeho bezprostřední okolí, nebo sahá do různých dalších směrů, budeme zjišťovat v navazujícím výzkumu od podzimu letošního roku. Pokud vás zajímá geografie a kartografie (věda o Zemi a tvorba map), onomastika (studium vlastních jmen), kognitivní vědy (studium poznávacích procesů) nebo urbanismus (studium prostředí městských celků), máte se na co těšit.
Fýgnerka
Nejznámějším libereckým živým jménem je podle respondentů Fügnerka.
Na prvním místě Fügnerka. A co dál?
„Plaza/Dinosauři: Používám jako orientační bod, ve spojení, to musíte tam, jak jsou ti dinosauři. Nebo dolů kolem dinosaurů...“
Na prvním místě mezi nejpoužívanějšími libereckými jmény se, jak už jsme uvedli, umístila Fügnerka. Jak vypadá pořadí podle odpovědi „Znám a používám“ na dalších místech?
Pokud sečteme odpovědi „Znám a používám“ a „Znám, ale nepoužívám“, to znamená aktivní, ale i pasivní znalost, bude seznam nejznámějších živých jmen o něco širší. Minimálně 98procentní znalost má těchto 34 jmen (seřazeno abecedně):
Pro zajímavost uveďme, že počet jmen, která v databázi vykazují míru znalosti alespoň 90 %, je celkem 147 (z celkových 2646 jmen evidovaných k 1. 10. 2020). Všechna tato jména si můžete prohlédnout na mapě Živých jmen.
Tyto objekty a jejich označení můžeme tedy považovat za hlavní orientační a především komunikační dominanty městského prostoru, to znamená, že v každodenní komunikaci je běžně používá naprostá většina Liberečanů. Z velké části se takto pojmenované objekty soustředí do širšího centra, v němž se prolínají sociální prostory všech obyvatel města. Mimo střed města jde pak hlavně o pojmenování obchodních center a marketů Nisa, Globus, Kaufland, OBI a Makro. Ty jsou v komunikaci zatížené samozřejmě z toho důvodu, že do nich míří za nákupy velká část Liberečanů a kromě toho svou hmotou dominují fyzickému prostoru na okrajích města.
Šaldovo náměstí (vlevo) a VIadukt (vpravo), zástupci široce známých libereckých živých jmen.
Urbanizace není totéž co univerbizace
„Dobina se říká celé ulici a od ní pak i škole, zastávce a dalším objektům.“
Osou orientačního systému urbanizovaných území jsou přirozeně i názvy důležitých ulic, jako je například Pražská nebo Moskevská. Taková jména, která jsou součástí oficiálního názvosloví a tedy uvedená v mapách a městských plánech, jsme ale do našeho výzkumu nezařadili – šlo nám především o takové názvy, které žijí primárně v neformální mluvené komunikaci a dosud nejsou nikde zachycené. Zmíněné ulice spojují dvě nejvýznamnější liberecká náměstí a neformální varianty jejich oficiálního názvu patří samozřejmě k těm nejfrekventovanějším lidovým jménům: Benešák se znalostí 99 % (varianta U radnice má znalost 97 %) a Soukeňák s 98 % (varianta Gottwalďák má znalost 87 %).
A právě tento typ jmen, to znamená ta, která jsou odvozena ze základního, tzv. standardizovaného názvu, tvoří v databázi Živých jmen velmi důležitou a početnou skupinu. Důvody jsou jasné: obyvatelé sice běžně přicházejí do styku s oficiálními názvy, ale pro běžnou komunikaci jsou příliš dlouhé nebo kostrbaté – například takové označení náměstí Dr. Edvarda Beneše je v běžném rozhovoru v podstatě nepoužitelné. Proto se různě upravují a zkracují tak, aby vyhověly požadavkům jazykové a komunikační úspornosti, což je pro běžně mluvený jazyk jedna z jeho nejdůležitějších vlastností. Odborně se takovému procesu říká univerbizace. Takhle vznikl i ten nejčastěji užívaný název Fügnerka. K nejpoužívanějším patří vedle zmíněného Benešáku a Soukeňáku především Šalďák a Husovka (myšlena ulice, Husovka jako označení pro základní školu má ale také vysokou aktivní znalost: 96 %), dále Králák, Liďáky, Sokolák, Papírák, Franťák, Masaryčka, Gagarinka, Horákovka, Dobiášovka/Dobiáška/Dobina a Neruďák (plocha tohoto náměstí se ale častěji označuje jménem U Černýho koně podle zdejší hospody; ta má ale v současnosti poněkud světovější název Black Horse).
Radnice je dominantou města i jeho živých jmen (vlevo). Nerudovo náměstí a dům s názvem Černý kůň (vpravo).
Autobusák, to přece není žádné jméno
„Používám U radnice, oficiální pojmenování mi nejdou přes pusu.“
Mezi nejčastějšími lidovými názvy mají v databázi živých jmen největší podíl taková pojmenování, která označují významné budovy a další objekty podle jejich hlavní funkce, tj. Radnice, Viadukt/U viaduktu, Autobusák, Přehrada/Na přehradě, Muzeum, Bazén, Nemocnice, Aréna atd. Striktně vzato bychom tato označení ani neměli psát s velkým počátečním písmenem. Jazykovědci by totiž namítli, že nejde o vlastní jména, a měli by svým způsobem pravdu. Jak ale ukazuje třeba frekventované označení U radnice (jako varianta Benešáku), takové prostředky nemusí nutně označovat jen budovu a její funkci jako takovou, ale zejména okolní prostor, jemuž stavba dominuje. Běžně tedy používáme „u viaduktu“ jako označení pro soustavu tamějších křižovatek, ale i „za viaduktem“, jako označení západní části města oddělené náspem železničních tratí na Frýdlant a Hrádek, nebo třeba „u bazénu“ jako alternativu za Tržní náměstí.
Označení takových objektů coby výrazných orientačních prvků pak zprostředkovává i označení jejich okolního prostoru. Svým způsobem jde o situaci analogickou pojmenování některých ulic. Například umístění okresního soudu vedlo k oficiálnímu pojmenování ulice U Soudu. Stejné označení máme ale i v mapě Živých jmen: U soudu (znalost 92 %). Avšak jeho prostorové vymezení bude určitě jiné než v případě ulice U Soudu. Úplně stejně tomu je třeba i v případě vratislavického sila. Existuje nejen oficiální uliční název U Sila, ale také živé jméno U sila (znalost 86 %). I zde se dá předpokládat, že prostorové vymezení je odlišné. Jaké, to budeme zjišťovat v navazujícím výzkumu.
Radnice sice asi navždy zůstane radnicí, ale u některých objektů to zdaleka nemusí platit, vždyť z bývalých lázní máme dneska galerii.
Označení typu Bazén nebo Aréna mohou mít k vlastním jménům blízko i proto, že nikde není zaručeno, že si svou funkci uchovají napořád. Radnice sice asi navždy zůstane radnicí, muzeum muzeem a přehrada přehradou, ale u některých objektů to zdaleka nemusí platit, vždyť z bývalých lázní máme dneska galerii (příznačně pojmenovanou Galerie Lázně, v Živých jménech jako Lázně s 98procentní znalostí) a z galerie bude komunitní centrum. Lidový orientační a pojmenovací systém ale takové změny nemusí vždy reflektovat. Stabilní součástí libereckých živých jmen je tak třeba Klášter/U Kláštera (znalost 97 %), ačkoliv klášter voršilek přestal sloužit svému účelu v roce 1950. Paralelní jméno Poliklinika má sice také vysokou znalost (93 %), ale pořád menší než Klášter. Stejně tomu je v případě dalšího typického libereckého živého jména Vápenka (znalost 97 %). Pece na výrobu vápna zde opravdu stály, činnost vápenky ale byla ukončena už ve 20. letech. Reflexí ještě starší historie města je jméno Rybníček (znalost 98 %). Rybník stával v místech, kde dnes vyrůstá nový bytový komplex, avšak zasypán byl už na začátku 19. století. Ke znalosti a stabilitě takových jmen pak samozřejmě přispívá i fakt, že se mnohdy stanou i označením zastávky MHD, jak ukazuje Vápenka, Rybníček, ale i další podobné názvy.
Budova galerie Lázně (vlevo) a umístění historického rybníku na Rybníčku.
To je prozatím vše. V tomto díle jsme se podívali na základní výsledky druhé fáze projektu Živá jména. Co dalšího ale lze z živých jmen vyčíst? To se dozvíte v druhé části.
