Kladno - Kladen

Protektorátní architektura na Kladně

Miloš Hořejš

Jednou z nejrozsáhlejších kolonií byla plánovaná ve středočeském Kladně. V případě této lokality se nám dostává nejvíce zpráv o průběhu přípravy výstavby a můžeme si na základě tohoto utvořit představu o reálném procesu urbanistického plánování v nacistickém duchu i v jiných lokalitách. Vedle kolonie domů jižně od městského centra směrem ke Kročehlavům v lokalitě Sítná, mělo dojít k vybudování administrativní centra tamtéž, sportovního areálu v Sítenském údolí, k zásahům v centru města i k racionalizaci železničního napojení Kladna na železniční síť.

kolonie řadových domů

Jana Velly, Lidických žen, 5. května, Kapitána Jaroše, Herbenova

První plány na výstavbu tovární kolonie byly vypracovány na podnět vedení Poldi. Již v březnu 1939 byla založena Společnost pro výstavbu – „Siedlungsgemeinschaft der Kladnoer Industrie“. Byla založena během schůzky svolané z iniciativy kladenského vrchního zemského rady dne 28. března 1939. Vedle zá¬stupců úřadu vrchního zemského rady a Poldiny hutě (vedené Ing. Antonem Kastenmüllerem) se zde se¬šli i zástupci dalších významných kladenských průmyslových závodů – Pražské železářské společnosti, Kabla a Anglicko-českého kamenouhelného těžířstva, dále místní vedoucí NSDAP pro „Ortsgruppe“ Kladno Ing. Rudolf Steinsdörfer a jen formálně bylo přizváno město Kladno, zastoupené starostou Pavlem. Poldina huť tehdy již byla v rukou německého koncernu Herman-Göring-Werke (oficiálně Reichswerke AG für Erzbergbau und Eisenhütten „Hermann Göring“). K řešení projektu byl z chomutovského pobočného závodu přizván Ing. Eckert. Podle tehdy platného úředního postupu byly hotové plány předloženy k posouzení pražskému Bodenamtu. Plány se dostaly k posouzení na stavební oddělení (Gruppe IV) Bodenamtu, které vedl již několikrát zmíněný Ing. Gerhard Feldmann, architekt a zároveň SS Standartenführer. Plány postoupil k posouzení Ing. Werneru Knappovi, který je neshledal vhodnými a zároveň vytyčil ideologické zásady, jimiž by se výstavba takové kolonie měla řídit. V otázce rozsahu kolonie W. Knapp upravil původní předpoklad 260 bytových jednotek a zvýšil jej na 600. Hlavní ulice plánované kolonie kolmo navazovaly na ulici Dr. Foustky (dnešní ulice Milady Horákové a 5. května). Domy se měly stavět i v ulicích kolmých na hlavní ulice. Stavby rodinných domků kladenské osady Siedlung dnes můžeme najít v ulicích 5. května, Lidických žen, Jana Velly, Kpt. Jaroše a jeden objekt v ulici Herbenově. Západním směrem od uvedených ulic byly postaveny další domy kolonie (nesoucí kvůli národnosti svých uživatelů název český Siedlung), byly však v následujících letech překryty novou bytovou zástavbou. V duchu myšlenek teoretiků ideálního národněsocialistického města měly být obytné objekty vzhledově jednotné, uspořádané do pravidelných bloků se sítí hlavních a vedlejších ulic. Jednotlivé domy měly tvořit ulice, ulice pak buňky a skupina buněk nakonec blok. Prostorové uspořádání kolonie tak mělo přesně kopírovat stranickou strukturu NSDAP, jejíž základní prvky tvořily postupně domácnost, blok, dále buňka, místní organizace, oblast a nakonec župa. Případný chaos měl být díky této ideologické „výpůjčce“ zastaven hned v počátku. Vše mělo být v takto organizované kolonii či městě pod dokonalou kontrolou. Architektura domků byla takřka jednotná a vycházela vzhledově z ven¬kovských domků saského typu. Stavby byly podsklepené, měly jednoduché sedlové střechy, dělená okna ve dvou či třech osách (doplněné v prvním případě malými okénky do koupelny a WC) s rustikálními okenicemi, podbarvenou hrubou omítku a lišily se pouze tím, že některé zahrnovaly obyvatelné podkroví, prosvětlené mírně vystouplými vikýři. Typ Doppelhaus měl dva vchody, typ Reihenhaus tři vchody do bytů přímo z ulice. Počet dveří odpovídal počtu rodin, pro nějž byl domek určen. Dalším užitý typem domů (ulice Kapitána Jaroše) byly patrové domy s obytným podkorovým se šikmou sedlovou střechou a průběžnými vikýři, s centrální vchodem, nad nímž bylo umístěno schodišťové balkonové okno (pod římsou se nachází k osvětlení chodby určené nautické okénko) a s deseti osami oken opatřenými v obou patrech rustikálními okenicemi. Dále byly v kolonii použity patrové domy s obytným podkorovým se šikmou sedlovou střechou a průběžnými a půlkruhovými vikýři s dvěma vchody (ulice Kapitána Jaroše). Okna (dělená v patře, trojdílná v přízemí) i u těchto domů byla osazena v obou podlažích rustikálními okenicemi. K těmto domům přiléhaly i garáže a kolna. Tyto domy byly určeny pro vyšší úředníky Poldiny hutě. Dne 12. října 1942 se na Sítné konala za přítomnosti zástupců Oberlandratu, německé branné moci a NSDAP slavnost předávání prvních hotových domů. Dvaapadesát rodin německých zaměstnanců Poldiny hutě (často z řad v nedávné době přestoupivších k německé národnosti a německé státní příslušnosti) dostalo byty během slavnosti, dalších pětadvacet bytů bylo předáno symbolicky těm vybraným zaměstnancům Poldiny hutě, kteří byli na frontě. Ředitel kladenského závodu Poldiny hutě je uvědomil v dopise, který závěrem říkal: „Byty v německém sídlišti Kladno-Sítná byly přiděleny následujícím kamarádům, kteří jsou v současnosti příslušníky branné moci." Z plánovaného počtu domů sídelní kolonie se podařilo vystavět jen menší část.

STEINSDÖRFER, Rudolf, Der Deutsche Wohnungsbau in Kladno. In: Architektur Wettbewerbe, Heft 8, Stuttgart 1942, s. 27.
KNAPP, Werner, Planung und Durchführung der Siedlung Kladno. In: Architektur Wettbewerbe, Heft 8, Stuttgart 1942, s. 13.
HOŘEJŠ, Miloš, Kladenská kolonie „Siedlung“ jako příklad politické instrumentalizace architektury, in: Kladno minulé a budoucí, Kladno 2007, s. 65-76.
HOŘEJŠ, Miloš, Protektorátní Praha jako německé město. Nacistický urbanismus a Plánovací komise pro hlavní město Prahu. Praha 2013.
HOŘEJŠ, Miloš, Aplikace nacionálněsocialistické architektury v českých zemích v l. 1938-1945, Rozpravy Národního technického muzea, Dějiny vědy a techniky 15, 2007, s. 45-71.
Fotoarchiv SOkA Kolín.

Zamýšlené politické centrum kolonie

Jako zamýšlený středobod bylo pro koloni Poldi Siedlung plánováno politické a kulturním centrum. Sám Knapp ve svém rozboru plánů na kladenské sídliště, publikovaném v osmém sešitu řady „Architektur Wettbewerbe“, tvrdil: „Sídliště je jako v prostoru rozvinutý životní řád lidského společenství.“ Prostor pro plánovanou kolonii byl už vybrán zmiňovanou Společností pro výstavbu. Jednalo se o pozemky přiléhající k silnici Kladno – Buštěhrad, na jihovýchodním, lesem ohraničeném okraji Kladna, směrem ke Kročehlavům. Podobně jako se ve středověku němečtí kolonisté na východě neusazovali v předměstích existujícího osídlení, ale stavěli si města nová, měly být nově budované kolonie domů na okupovaných územích stavěny mimo stávající osídlení. Jedině tak bylo možné, aby Němci založili fungující společenství uprostřed etnicky nepřátelského prostředí. Stejně tomu mělo být i v případě německé kladenské kolonie. Objekty měly zahrnovat: - „Haus der Partei“, stranický dům NSDAP jako hlavní dominantu. Interiér měl obsahovat velký slavnostní sál (pro 1 000 osob a možnost promítání), dva sály menší, šatnu, příslušenství, foyer, - Ortsgruppeleitung, tj. prostory pro místní stranické ve¬dení (zasedací sál a příslušné kanceláře plus sociální zařízení), - Dienststelle SA und SS, služebny bezpečnostních složek a ochranky budovy. - HJ Heim, dům Hiltlerjugend: byt a služební prostory vedoucího se shromažďovacími prostory. - Werkhotel, závodní hotel: slavnostní halu pro 1200 osob s oponou, vybave¬ním k promítání a divadelním pódiem, reprezentační prostor s pódiem pro 200 až 300 osob, reprezentační prostor pro 30 osob, reprezentační prostor pro 15 osob, jídelny, kuchyň, ubytovací pokoje, prádelnu, jedním slovem všechno zázemí hotelově ubytovacího typu včetně hotelové zahrady s tanečním parketem. - Gasthaus, Hostinec, který měl sloužit bezprostředně obyvatelům sídliště. - Volkschule, základní škola s osmi až dvanácti třídami, každou pro 42 dětí. - Búrgerschule, měšťanská škola o šesti třídách pro 42 dětí. - Werkschule, závodní učňovská škola Poldiny hutě, kapacita cca 70 učňů. - Haus des deutschen Kindes, německá mateřská škola pro 70-80 dětí, dět¬ský útulek, jesle, mateřská poradna.Pro kolonii i její centrum byly vybrány pozemky na hraně ostrožny ukončené příkrým svahem do Sítenského údolí, které oddělovalo kolonii od „starého“ centra Kladna. Vedoucí úlohu v plánování kladenských přestaveb měl nepochybně pražský Bodenamt vedený po sledované období Obersturmbannführerem Ferdinandem Fischerem, jenž byl i náměstkem a blízkým spolupracovníkem K. H. Franka. Kladno zároveň spadalo do kompetenční oblasti pražské plánovací komise a zejména němečtí členové komise se svůj vliv v této lokalitě snažili uplatnit. Rozdělení kompetencí při plánování kladenských přestaveb v duchu nacisti prosazovaných architektonických a urbanistických představ bylo zřejmě následující: Bodenamt vedle měl vedle funkce zastřešující organizace prostřednictvím architekta Wernera Knappa vliv nejen na celkovou tvářnost dělnické kolonie i plánovaného politického centra, ale i na přestavbu a sanaci starého městského centra. Plánovací komisi, konkrétně jejímu pověřenci v tomto projektu Dipl. Ing. Eugenu Blanckovi (1901–1980), připadl vedle spolurozhodování o vítězném projektu politického centra nové kolonie i úkol řešit komunikační propojení Kladna s nejbližším i vzdálenějším okolím. Kladno mělo být jakýmsi prubířským kamenem a zdejší řešení mělo doslova posloužit jako mustr pro řešení podobných situací u dalších protektorátních měst. Eugen Blanck k vyhlášené soutěži sám uvedl: „Tato soutěž vyžaduje zvýšené pozornosti, zde řešené otázky jsou podobné u nesčetného množství větších i menších průmyslových měst a sídlišť a je nutné dospět k obecným tezím. Z došlých návrhů (architektonické soutěže, pozn. M. H.) získáváme užitečné podněty, které budou v průběhu následujících let uplatněny ze strany Plánovací komise k projednávání se všemi zapojenými stranami.“ Zadání na politické centrum nové kladenské kolonie bylo výběrovou komisí vypraco¬váno velmi detailně. V propozicích projektu mělo zamýšlené centrum kolonie se svými veřejnými stavbami působit silně a zdravě a být jakýmsi protikladem středu starého hornického Kladna. Mělo působit uvolněným dojmem umožňujícím pracujícím „navázat vztah k půdě a zároveň k práci“. Mělo být vystaveno úsporně, ale zároveň prakticky a moderně. V zadání bylo stanoveno, že nové kulturní centrum musí obsahovat stranický dům NSDAP, jenž měl být i s navrhovanou věží dominantním objektem celého komplexu. Ukrývat měl ve svých prostorách velký sál s pódiem pro l 000 osob, vedlejší místnosti (dva menší sály, šatnu, příslušenství, foyer, v podzemí protiletecký kryt), prostory pro „Ortsgruppeleitung“, tj. pro místní stranické ve¬dení (zasedací sál, kanceláře představitelů strany apod.), dále kanceláře určené pro nacistické organizace, jakými byly SA a SS, Deutsche Arbeits Front (DAF), Kraft durch Freude (KdF), Nationalsozialistische Kraftfahrkorps (NSKK), Nationalsozialistisches Fliegerkorps (NSFK) apod. V dalších objektech se měl nacházet dům Hitlerjugend, podnikový hotel, hostinec, obecná škola (s osmi až dvanácti třídami, každou pro 42 dětí), měšťanská škola (o šesti třídách pro 42 dětí), závodní učňovská škola Poldiny hutě (přibližně pro 70 učňů), mateřská škola (pro 70–80 dětí), to vše včetně bytů pro školní personál. Architektonická soutěž na správní centrum nové kolonie v Kladně, Poldi-Siedlung, byla pouze na pozvání a zúčastnit se jí mělo pouze pět předem vybraných německých architektů. Stali se jimi čtyři profesoři vysokých technických škol – prof. Wilhelm Jost z Drážďan, prof. Dr. Emil Leo z brněnské Německé vysoké školy technické, prof. Dr. Friedrich Zotter ze Štýrského Hradce, prof. Diez Brandi z Německé vysoké školy technické v Praze a architekt Dr. Ing. W. Platzer z Lin¬ce. Dne 22. dubna 1941 se v Praze k závěrečnému zhodnocení projektů neveřejné soutěže na městské politické centrum v Kladně (Wettbewerb für die Planung eines politischen Stadtmittelpunktes) porota hodnotitelů. Vedle stavitele Fliethera, jinak vedoucího hamburské Vysoké školy hansovní pro výtvarné umění, Ing. Hosse, krajského vedoucího NSDAP, Dr. Otto Meusela, kladenského vrchního zemského rady, Ing. Antona Kastenmüllera, ředitele kladenské Poldiny hutě, Ing. Wernera Knappa a Ing. Gerhard Feldmanna z pražského Bodenamtu a Ing. Rudolfa Steinsdorfera, kladenského vedoucího NSDAP, byl jejím členem i nám již z řady projektů dobře známý Dr. Ing. Erich Langhammer z pražské Plánovací komise. První cena byla výběrovou komisí udělena projektu prof. Dieze Brandiho z Prahy, známého z pražských projektů, druhou cenu obdrželo řešení prof. Wilhelma Josta z Drážďan a v pořadí třetí se umístila studie prof. Lea z Brna. I díky svázanosti s velice podrobným zadáním soutěže se jednotlivé návrhy od sebe výrazně nelišily. U všech projektů se uplatnil monumentalistický styl architektury s četnými historizujícími prvky. Při tvorbě Brandiho vítězného návrhu svou roli jistě sehrály reminiscence na hrady Řádu německých rytířů v Prusku a Pobaltí. Budovy byly uskupeny tak, že svíraly čtyři nádvoří. Centrální stavba stranického domu doplněného věží měla připomínat loď kostela, zakončená byla trojúhelníkovým štítem orientovaným na sever, směrem ke kladenskému centru. Stranický dům se tak měl stát jakýmsi antipodem katolického svatostánku na protější ostrožně. Věž čtvercového půdorysu s výrazně gotizujícími prvky měla sloužit jako brána k hlavnímu náměstí a zároveň jako vodojem. Nízké stavby, které stra¬nickou katedrálu lemovaly, podtrhovaly v kombinaci s polohou na svahu dojem mohutné středověké pevnosti. Malé věžičky (expanzní nádrže vytápění) tvořily několik bašt, které dojem umocňovaly. Po obvodu stranické budovy a hlavní věže byly symetricky rozmístěny žerdě pro zavěšení praporů. Politické centrum nebylo pro válečný stav Německa a s tím souvisejícími zákazy stavebních činností do konce války realizováno.

Archiv MAS NTM (celkový plán),
SOkA Kolín (plány),
foto Miloš Hořejš (2012)
Státní okresní archiv Kolín, Sbírka map a plánů okresu Kolín.
Státní okresní archiv,
Archiv města Kolín.
HOŘEJŠ, Miloš - NĚMEC, Richard. National Socialist Urban Planning and Social Housing Development: Between Regulated Theory and Chaotic Reality. In: RÁKOSNÍK, Jakub;
ŠUSTROVÁ, Radka (Ed.): War Employment and Social Policies in the Protectorate Bohemia and Moravia, 1939–1945. Praha 2018, 69–90.

Sportoviště v Sítenském údolí

Velkolepé plány se měly dotknout i sítenského údolí, které oddělovalo staré městské centrum od zamýšleného centra nového. Z údolí měly zmizet objekty pekáren a kročehlavského pivovaru a na jejich místě měly vzniknout sportovní a odpočinkové prostory. Pro vypracování plánů byl osloven německý architekt z Jablonce nad Nisou Dr. Alfred Wenzel (1900–1992), který například navrhl v roce 1941 v Jablonci nad Nisou – Rýnovicích sídliště v heimatstilu pro vedoucí zaměstnance „Feinapparatebau“, které obsahovalo více než 30 obytných dvojdomů, I pro objekty plánovaného atletického stadionu v sítenském údolí bylo využito rustikálních forem.

SOA Praha, SOA, fond Poldina huť, a. s., Kladno, k.č. 676.
HOŘEJŠ, Miloš, Kladenská kolonie „Siedlung“ jako příklad politické instrumentalizace architektury, in: Kladno minulé a budoucí, Kladno 2007, s. 65-76.kA Kolín.

Gestapo

S nacistickými plány na celkovou přeměnu centra města Kladna souvisela i nově vystavěný objekt kladenské venkovní služebny Gestapa (Aussendienststelle Kladno), která sídlila na tehdejší adrese Langemarckstrasse 2840, dnes Cyrila Boudy (dříve Hruškovy ulice). Jednalo se o několik domů v ulicích Kubelíkově (tehdy Žďárské), Pavlisově (tehdy Adalberta Stiftera).

SOA Praha, SOA, fond Poldina huť, a. s., Kladno, k.č. 676.
HOŘEJŠ, Miloš, Kladenská kolonie „Siedlung“ jako příklad politické instrumentalizace architektury, in: Kladno minulé a budoucí, Kladno 2007, s. 65-76.

Historické centrum města

Staré městské jádro mělo dojít proměny až v další etapě. Plány na proměnu centra Kladna předložili zástupci stavebního odboru Bodenamtu Knapp a Feldmann, V prostoru náměstí měly být zachovány pouze objekty zámku, kaple sv. Floriána, mariánské sousoší, radnice a několik málo dalších staveb. Nové náměstí mělo mít již jiný tvar, na místě zbouraných objektů měla vyrůst nová zástavba. Velkolepé plány se měly dotknout i Sítenského údolí, které oddělovalo staré městské centrum od zamýšleného centra nového.

STEINSDÖRFER, Rudolf, Der Deutsche Wohnungsbau in Kladno. In: Architektur Wettbewerbe, Heft 8, Stuttgart 1942, s. 27.
KNAPP, Werner, Planung und Durchführung der Siedlung Kladno. In: Architektur Wettbewerbe, Heft 8, Stuttgart 1942, s. 13.
HOŘEJŠ, Miloš, Kladenská kolonie „Siedlung“ jako příklad politické instrumentalizace architektury, in: Kladno minulé a budoucí, Kladno 2007, s. 65-76.
HOŘEJŠ, Miloš, Protektorátní Praha jako německé město. Nacistický urbanismus a Plánovací komise pro hlavní město Prahu, Mladá Fronta a Národní technické muzeum, ISBN 978-80-204-2773-1. Praha 2013.
HOŘEJŠ, Miloš, Aplikace nacionálněsocialistické architektury v českých zemích v l. 1938-1945, Rozpravy Národního technického muzea, Dějiny vědy a techniky 15, 2007, s. 45-71.
BLANCK, Eugen, Die städtbauliche Planung der Stadt Kladno. In: Architektur Wettbewerbe, Heft 8, Stuttgart 1942, s. 8.
Fotoarchiv SOkA Kolín;
spisovna Městského úřadi Kolín; http://archiv90.havrani.eu/?page=clanek&idc=11

Komunikačního napojení Kladna

Řešením problému komunikačního napojení Kladna, které město trápí dodnes, byla pověřena pražskou Plánovací komise pro hlavní město Prahu a okolí. Problém byl řešen velmi zevrubně a v návaznosti na řešení komunikačních problémů v samotné Praze. Kladno leželo na hlavní trati Praha – Rakovník – Karlovy Vary a se sousedními městy Slaný a Kralupy nad Vltavou bylo propojeno vedlejšími tratěmi. Pražská plánovací komise poukázala na nepříznivou polohu nádraží, ležícího přibližně 3 km od středu města, z čehož podle zjištění komise mimo jiné vyplývalo, že značná část dopravy mezi Kladnem, sousedními městy i Prahou se přesunula na silnice. Realisticky ovšem v dohledné době komise nepočítala s přesunem nádraží blíže k centru města. Jako alternativu do doby, než dojde k přesunu nádraží, navrhovala Plánovací komise převést dopravu na Prahu na vedlejší trať Kladno – Kralupy nad Vltavou, protože nádraží Nové Kladno a Dubí bylo vůči centru výhodněji položeno, navíc zde byly umístěny velké průmyslové podniky. Žádoucí mělo být i to, že trať vede přes Buštěhrad, kde bydlela velká část lidí zaměstnaných v kladenském průmyslu. Poloha nákladového nádraží se pražské plánovací komisi naopak zamlouvala. Bylo podle jejího názoru vhodně umístěno vzhledem k celkovému osídlení, možnostem napojení na lokální dráhy a v neposlední řadě vzhledem k potřebám zdejšího průmyslu.

BLANCK, Eugen, Die städtbauliche Planung der Stadt Kladno. In: Architektur Wettbewerbe, Heft 8, Stuttgart 1942, s. 8;
HOŘEJŠ, Miloš, Protektorátní Praha jako německé město. Nacistický urbanismus a Plánovací komise pro hlavní město Prahu. Praha 2013.
SOkA Kolín, Sbírka fotografií;
SPLÍTKOVÁ, Irena. Pomník Mistra Jana Husa v Kolíně (historie zbudování sochařského díla od Františka Bílka a jeho osudy v období před rokem 1950). Archivní prameny Kolínska, roč. 2003, s. 41-128.