Vyškov - Wischau
Protektorátní architektura ve Vyškově a okolí
Na Vyškovsku žila početná německá menšina již kontinuálně od 13. století, kdy sem Němci přišli jako kolonisté na pozvání pánů z Obřan a olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburku z dnešní oblasti Bavorska. Němečtí kolonisté se usadili se v obcích vymřelých vlivem hladomorů. Německý jazykový ostrůvek se nacházel jihozápadně až jižně od Vyškova a východně od Rousínova a tvořilo ho sedm obcí a jedna osada. Horní část ostrůvku tvořily obce Lysovice, Zvonovice, Kučerov, Rostěnice a Hlubočany s osadou Terešov, dolní část pak Komořany a Čechyně. Většina obyvatelstva obyvatel v těchto obcích byla ještě ve 30. letech 20. století německé národnosti. V samotném Vyškově bylo ještě k 1. červenci 1940 uváděno z celkového počtu 7 439 obyvatel pouze 690 Němců. Zatímco kroměřížský oberlandrát Heinrich König (1904–1978) prosazoval do čela radnice Čecha s ohledem na skutečnost, že Vyškov byl v té době národnostně ryze český, brněnští a pražští němečtí úředníci nahlíželi na město z jiného pohledu. Odrážely se v něm vize o budoucím německém Vyškovu, který by vytvářel pomyslnou spojnici mezi Brnem a Olomoucí. Vedle výhodné polohy podporovala tuto myšlenku blízkost obcí německého jazykového ostrůvku a velkou roli hrály i místní kasárny, které Němci po okupaci promptně využili pro své letce a posluchače škol. Přestože i tak byl počet Němců ve městě mizivý, byl na post vládního komisaře Karla Matzala (1904-?). Ve svém nástupním projevu k uvedení do funkce dne 9. srpna 1940 na vyškovské radnici prohlásil: „že „Vyškov byl a bude německý“.
Kolonie domů
ulice Smetanovo nábřeží, Albrechtova a Tyršova
Matzal se rozhodl řešit i otázku nedostatku místa pro nově příchozí německé obyvatele. Vojáci potřebovali zázemí, tedy domy pro civilní zaměstnance a rodinné příslušníky. Volné byty nebyly a město již nevlastnilo dostatek pozemků na stavbu nových domů. Matzal tedy obrátil svou pozornost k obcím poblíž Vyškova, které se rozhodl k městu spolu s jich pozemky připojit. Jednalo se o Dědice, Brňany, Křečkovice a Nosálovice. Jen Dědice přistoupily na tuto možnost dobrovolně a v listopadu 1941 se připojily k městu. Ostatním obcím jejich protesty nepomohly, 21. února 1942 byly ve veřejném zájmu sloučeny s Vyškovem. Německý ráz města měla podle německého vyškovského vládního komisaře Matzala stvrdit i architektura. V krátké dobé hodlal zahájit stavbu „domu NSDAP", reprezentačního st Němců ve Vyškově, kolem kterého pak měla být vybudována úplně nová německá čtvrť. K ní se dochovala plány svědčící o výstavbě velkoryse pojatého sídliště s 26 domy v několika ulicích doplněných administrativním centrem. Ve Vyškově měly být soustředěny německé školy, knihovna, další kulturní zařízení. Matzal jednáni s Dipl. Ing. Seppem Schuriem z Brna, a žádá ho o zpracování regulační zastavovacího plánu města Vyškova, kde by byly všechny úkoly zachyceny. Vyškov byl řízen politickými osobnostmi lokálního významu, čemuž odpovídají i plány a formulace požadavků na urbanismus a architekturu, které byly zadány nevystudovanému stavebnímu praktikovi. Přesto jsou nám zajímavým dokladem urbanistických představ na přestavbu středně velikého města v německém duchu.
Plán nerealizované kolonie domů pro německé obyvatelstvo ve Vyškově, které mělo být doplněno obchody, restaurací, německým dvorem. Zdroj: SOkA Vyškov, fond Archiv města Vyškov.
Plán nerealizované kolonie domů pro německé obyvatelstvo ve Vyškově, které mělo být doplněno obchody, restaurací, německým dvorem. Zdroj: SOkA Vyškov, fond Archiv města Vyškov.
Plán německé dvora, který měl vzniknout v rámci nové kolonie od Dipl. Ing. Seppa Schuriuse z Brna. Zdroj: SOkA Vyškov, fond Archiv města Vyškov.
- MLATEČEK, Karel a kol. Vyškov, dějiny města, Vyškov 2016;
- SOkA Vyškov, fond Archiv města Vyškov;
Hlubočany - školní budova
Hlubočany
I vesnice vyškovského jazykového ostrova měly být vybaveny novými objekty, které měly vylepšit životní podmínky německého obyvatelstva. Takovým objektem je budova mateřské školy v Hlubočanech z roku 1940, postavená podle projektu architekta Seppa Schiria, který v zadání vyškovského vládního komisaře Karla Matzala navrhl i novou kolonii v samotném Vyškově. Svébytným prvkem původních hliněných hanáckých domů býval žudr. Domy s tím to lidovým architektonickým znakem najdeme zachovalé ve vesnicích jižně od Vyškova. V Němci obývaných obcích se setkáme s typem žudru, který se hřibovitým tvarem oblouky liší od jiných hanáckých žudrů. Architektura určená pro venkovské německé oblasti ctila tradice v místě obvyklého německého stavitelství, a tak i ve vyškovském německém jazykovém ostrově se architekti inspirovali pro oblast typickými žudrovými domy. Vstup do budovy mateřské školy je doplněn o průčelí v podobě stylizovaného hřibovitého žudru. Vysoká valbová střecha je opatřena průběžným střešním vikýřem s dělenými okny.
Mapa typů statků, jak je prezentoval protektorátní časopis Böhmen und Mähren.
Srovnání statků s žudry, kde můžeme vidět rozdíl vyškovského žudrového domu oproti podobným statkům na Hané či ve Slezsku dle časopisu Böhmen und Mähren.
Škola v Hlubočanech současný stav.
Škola v Hlubočanech současný stav.
