Jihlava - Iglau

Poměrně rozsáhlou realizací byla kolonie „Siedlung“ (dnes Lidická kolonie). Jednalo se o zahradní kolonii typových domků na jižním předměstí v nezastavěné lokalitě mezi Znojemskou a Brtnickou ulicí. Celý projekt měl zahrnovat 34 řadových domů po čtyřech bytech, 73 samostatných domků pro jednu rodinu a 24 dvojdomků. 85 Z předpokládaného plánu se ovšem do konce roku 1941 uskutečnil pouze malý zlomek ze zamýšleného počtu. Poté již na výstavbu nezbývaly finance. Typové podklady pro nízké domky dodal v roce 1939 Otto Scholss z Württembergu, pro jednoposchoďové řadové domy o dva roky později architekt František Kalivoda (1913–1971) z Brna. Jednobytové domy tvořil jednoduchý kubus, u řadových domů šlo o dva různě velké, do sebe zaklesnuté bloky. Všechny návrhy se stylově hlásily ke starší lidové architektuře, vycházející z německého prostředí, a můžeme je tak označit užívaným termínem heimatstil. Vyznačovaly se dřevem obloženými štíty, strmou sedlovou, na koncích mírně prohnutou střechou a dále dřevěnými okenicemi s vyřezanými lidovými motivy. Poschoďové řadové domy měly navíc střešní arkýře a mohutné komíny.

• HOŘEJŠ, Miloš - Richard Němec, Urbanismus a architektura Jihlavy ve službách komunální politiky nacionálního socialismu. In: Češi a Němci na Vysočině. Tschechen und Deutsche in der Vysočina. Havlíčkův Brod 2014, s. 357-392;
• MZA Brno-SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava od roku 1849, odd. Městský stavební archiv, příslušná č.p.,
• Archiv města Jihlava, odd. Presidiální registratura, i.č. 2687, Berní správa Jihlava, kart. 20 – Panenské předměstí;
• Jana Laubová: Architektura Jihlavy 1900 – 2009, nepublikovaná diplomová práce FF Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc 2009, s. 40.

Březinovy sady 2376/12

Německý heimatstil v kombinaci s neohistorismem byl použit i na budově Hitlerjugendheimu v Jihlavě z let 1940-1941. Stavba ubytovny Hitlerovy mládeže a pozdější školy Adolfa Hitlera je připisována Ing. Helmutu Weberovi z Berlína, architekt Říšského svazu německých mládežnických ubytoven. Jako stavebník ubytovny v pramenech figuruje Říšský spolek pro německé mládežnické ubytovny a Zemský svaz Jihovýchodní marky, zastoupený Dr. Blümelem z Vídně. Prováděcí firmou byla pravděpodobně místní podnik Josef Hurda a synové - kamenoprůmysl - žulové lomy Jihlava. Dvouposchoďová, třítraktová stavba s valbovou střechou ve stylu hradní architektury doposud disponuje autentickými reprezentativními prostory, stejně jako částečně původním vybavením. V přízemí je např. situován prostorný sál, členěný sloupy s reliéfně zpracovanými hlavicemi. První i druhé poschodí západního a východního traktu tvoří vždy šest pokojů zakončených čelními prostorami, plánovanými klubovnami. Vedle toho se zachovaly služební byty. Podkroví sloužilo pravděpodobně po vzoru říšských ubytoven jako hromadná noclehárna. Všechna patra jsou doposud přístupná centrálním otevřeným schodištěm s kovanými zábradlími. K otázce původního vnitřního uspořádání zprostředkovává informace dobový propagandistický plátek Dopis rodičům. Realizovaná stavba spojuje koncept původně plánované ubytovny s reprezentativními nároky nacionálních socialistů. Škola vykazuje veškeré ideologicky podložené monumentalizované prvky, typické pro řadu staveb nacionálního socialismu: osově orientovaný areál s jednotlivými naddimenzovanými oddělenými funkčními segmenty, situovanými na jednotlivých terasách, věže flankující centrální fórum s podélnými trakty s učebnami, a zejména centrální slavnostní síní, představující odkaz na historické tradice německé Říše. Areál lze považovat za jakýsi prototyp škol Adolfa Hitlera, navazující obecně na urbanistické zásady uplatněné např. Hermannem Geislerem v jeho koncepci nového župního centra pro durynský Výmar; v detailu je opět zřejmá orientace na tvarosloví Hannse Dustmanna. Po formální stránce stavba neodpovídala typu ubytoven Hitlerovy mládeže, nýbrž vycházela ze stylu řádových hradů, tedy školicích středisek založených Leyem 1935 jako elitní stranické školy, pro jejichž účely byla nakonec na podzim 1943 jako dvanáctá a poslední škola Adolfa Hitlera adaptována. Jihlavští žáci byli navíc předtím ubytováni na řádovém hradě Sonthofen, jenž v detailech částečně vykazuje obdobný charakter a jehož architektem byl generální stavební rada Hermann Giesler. Škola byla přestěhována do Jihlavy teprve v lednu 1944.

• HOŘEJŠ, Miloš - Richard Němec, Urbanismus a architektura Jihlavy ve službách komunální politiky nacionálního socialismu. In: Češi a Němci na Vysočině. Tschechen und Deutsche in der Vysočina. Havlíčkův Brod 2014, s. 357-392;
• Moravský zemský archiv - Státní okresní archiv Jihlava, fond Sbírka map a plánů Jihlava, sign. 1-69;
• HARTMANN, Heinrich. Der Heimban der Hitler-Jugend. Bóhmen und Máhren. Blatt des Reichspro- tektors II, August 1941, č. 8, s. 297-300, zde s. 298; Elternbrief der Adolf Hitler-Schule „Iglaiř, í. 1, Januar/Februar 1944, s. 5.
• FELLER, Barbara - FELLER, Wolfgang. Die Adolf-Hitler-Schulen. Plidagogische Provinz versus Ideologische Zuchtanstalt. Můnchen: 2001, s. 51, 60.

Jihlava se stala působištěm architekta z brněnské německé techniky Emila Lea. Emil Leo do nově zpracovaného regulačního plánu pro Jihlavu zakomponoval dálniční přivaděče vedené ze severu od dálnice k jihu na Znojmo a to jednak pokrokovým vnějším okruhem vedeným z obou stran města, ale zároveň i hlavním tahem skrze jádro historického města. Kolem středu města Leo vytyčil užitné plochy v soustředných kruzích do všech stran, vyjma zalesněné východní části Heulosu a Březinových sadů. Ve článku publikovaném Leem v protektorátním časopise Der Bau promýšlí i otázky městských inženýrských sítí, zdravotnických zařízení, sportovišť, koupališť, parkových a lesních ploch.

• HOŘEJŠ, Miloš - Richard Němec, Urbanismus a architektura Jihlavy ve službách komunální politiky nacionálního socialismu. In: Češi a Němci na Vysočině. Tschechen und Deutsche in der Vysočina. Havlíčkův Brod 2014, s. 357-392;
• Jana Laubová: Architektura Jihlavy 1900 – 2009, nepublikovaná diplomová práce FF Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc 2009, s. 40.
• Moravský zemský archiv - Státní okresní archiv Jihlava, fond Sbírka map a plánů Jihlava, sign. 1-69.

Žižkova 1696/15

Bývalý Hotel Czap (později Jihlavský dvůr a Německý dům, dnes Dělnický dům). Hotel Czap, který nechal vystavět dle plánů jihlavského rodáka, v Brně působícího stavebního rady August Prokop jeho majitel Franz Gottfried Czap (1810–1900). Slavnostní otevření pseudorenesančně pojaté stavby došlo v roce 1869. Od poloviny třicátých let se hotel stal centrem setkávání příznivců Konráda Henleina. V době protektorátu proběhla výrazná proměna hotelu, který se tehdy nazýval Deutsches Haus. Stalo se tak v letech 1940–1941. Postupovalo se podle plánů brněnského architekta a profesora Německé techniky v Brně Emila Lea. Plány městský stavební úřad schválil 17. listopadu 1940. Šlo hlavně o modernizaci průčelí, úpravu všech interiérů a další přístavbu dvorního traktu, aby se rozšířil počet společenských místností. Vedle velkého slavnostního sálu („Festsaal“) a jeho předsálí Leo vyprojektoval menší bufetovou místnost (“Buffetraum”) a vedlejší sál (“Nebensaaal”). Většinu ozdobných prvků včetně galerie architekt odstranil, kapacitu sálu zvětšil nově instalovaný balkon. Celý projekt byl však dokončen až po válce. Plány dostavby s datem 22. 8. 1945 tehdy kreslil projektant Horák, údajně podle připomínek architekta Cesara Grimmicha. Několik dalších dílčích nedatovaných plánů pořizoval jihlavský stavitel Jan Dintar.

• Dělnický dům. Emil Leo, 20. února 1941, plán druhého patra se sálem Německého domu. Státní okresní archiv Jihlava
• Dělnický dům. Emil Leo, 22. února 1941, řez schodištěm. Státní okresní archiv Jihlava
• Dělnický dům. Emil Leo, 22. února 1941, dvorní fasáda přístavy, druhá varianta. Státní okresní archiv Jihlava
• Dělnický dům. Emil Leo, červenec 1940, uliční fasáda s řešením odtoku dešťových vod. Státní okresní archiv Jihlava Dělnický dům. Pohled do sálu hotelu Czap na fotografii Johana Haupta. Státní okresní archiv Jihlava
• https://jam.jihlava.cz/objekt/12-delnicky-dum#lg=1&slide=13

Masarykovo náměstí

O svém urbanistickém úkolu v Jihlavě v článku časopisu Der Bau Emil Leo prohlásil: Od roku 1940 obec do značné míry určuje své rozvojové možnosti. K dispozici je regulační plán, který určuje směrnice v nepružné podobě, podle nichž lze napravit staré chyby a harmonicky realizovat nový návrh. Již se nemůže stát, že by při umisťování velkých stavebních objektů nebylo okolí fixováno. Nové stavební plochy byly prozkoumány, byl jim dán účel a bylo zváženo a připraveno jejich co nejlepší začlenění do městské struktury z hlediska dopravy. Z článku je dále patrný důraz Emila Lea na harmonickém propojení starého městské centra (podle jeho názoru architektonicky cenného) s novou výstavbou. Nová výstavba se měla podle Lea, přesně v duchu v říši platných pravidel vyvarovat malému sklonu střech a novodobých krytin v podobě plechových, eternitových, lepenkových či cementových střech. Na několika srovnávacích fotografiích ukazuje, jak by měla vypadat přeměna fasád jihlavských domů. Od zdobnosti secese k strohé fasádě s minimem říms a jednoduchým členěním fasády. K velmi podobné očistě došlo pod jeho dohledem za doby okupace v Brně.

• HOŘEJŠ, Miloš - Richard, Němec, Urbanismus a architektura Jihlavy ve službách komunální politiky nacionálního socialismu. In: Češi a Němci na Vysočině. Tschechen und Deutsche in der Vysočina. Havlíčkův Brod 2014, s. 357-392;
• LEO, Emil, Die Stadt Iglau im Aufbau. In: Der Bau, Jahrgang 1942, s. 87-89

Jiráskova 28 a 30, Znojemská 99–109

V období protektorátu bylo v Jihlavě postaveno ještě několik domů (Jiráskova 28 a 30, Znojemská 99–109), Stavebníkem těchto rustikálně pojatých dvoupodlažních obytných domů byla Gemeinnützige Wohnungsbaugesellschaft für Iglau und Umgebung, tedy Stavební a bytová společnost pro Jihlavu a okolí. Stejná stavební společnost stála i za výstavbou kolonie deseti (z plánovaných dvaceti) tentokráte dřevěných domů na Brtnickém předměstí (dnešní ulice Polní a H. Kvapilové) z let 1941-1943. V nedalekých Štokách a ve Šlapánově realizovalo výstavbu kolonie domů v heimatstilu podobně koncipované stavební družstvo „Gemeinnützige Wohnungsbaugesellschaft für Stecken und Umgebung“. Obě společnosti spolupracovaly s architekty Waltherem Jähnigem z Drážďan a s německým architektem Josefem Lorenzem z Prahy.

• HOŘEJŠ, Miloš - Richard Němec, Urbanismus a architektura Jihlavy ve službách komunální politiky nacionálního socialismu. In: Češi a Němci na Vysočině. Tschechen und Deutsche in der Vysočina. Havlíčkův Brod 2014, s. 357-392;
• MZA Brno-SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava od roku 1849, odd. Městský stavební archiv, SOkA Jihlava, fond Berní správa Jihlava, k. č. 20 – Panenské předměstí.

Polní a H. Kvapilové

Gemeinnützige Wohnungsbaugesellschaft für Iglau und Umgebung (Stavební a bytová společnost pro Jihlavu a okolí) stála za výstavbou kolonie deseti (z plánovaných dvaceti) tentokráte dřevěných domů na Brtnickém předměstí (dnešní ulice Polní a H. Kvapilové) z let 1941-1943. Společnost spolupracovala s architekty Waltherem Jähnigem z Drážďan a s německým architektem Josefem Lorenzem z Prahy.

• HOŘEJŠ, Miloš - Richard Němec, Urbanismus a architektura Jihlavy ve službách komunální politiky nacionálního socialismu. In: Češi a Němci na Vysočině. Tschechen und Deutsche in der Vysočina. Havlíčkův Brod 2014, s. 357-392;
• MZA Brno-SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava od roku 1849, odd. Městský stavební archiv, SOkA Jihlava, fond Berní správa Jihlava, k. č. 20 – Panenské předměstí.

Ve Šlapánově realizovala Gemeinnützige Wohnungsbaugesellschaft für Stecken und Umgebung výstavbu kolonie domů v heimatstilu. Společnosti spolupracovala s architekty Waltherem Jähnigem z Drážďan a s německým architektem Josefem Lorenzem z Prahy.

• HOŘEJŠ, Miloš - Richard Němec, Urbanismus a architektura Jihlavy ve službách komunální politiky nacionálního socialismu. In: Češi a Němci na Vysočině. Tschechen und Deutsche in der Vysočina. Havlíčkův Brod 2014, s. 357-392;
• MZA Brno-SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlavy od roku 1849, odd. Městský stavební archiv.