Most - Brüx, Litvínov - Leutensdorf

Druhé sídliště označované jako Brüx II nebo Rössel je situováno na úpatí stejnojmenného vrchu (současné ulice Pod Resslem a Slovenského národního povstání). Jeho urbanistický charakter se odvíjel od systému uzavřených bloků tvořících uliční frontu. Kdo byl autorem tohoto urbanistického konceptu nelze úplně s jistotou zjistit. Podíleli se na něm zajisté lidé ze stavební kanceláře chemických závodů Hermann Göring Werke, stavební kancelář Rimpl a v korespondenci s úřady se objevují také jména Ing. O. Christena a Dipl. Ing. St. Krumpholze. Ale plány urbanistického řešení, které můžeme vidět jsou nepodepsané a nedatované. Bloky tvoří uzavřené dvory se vstupními velkoryse řešenými branami, dimenzovanými tak, aby do nich mohl vjet i nákladní automobil. Fasáda těchto bloků je pojednána jednoduše, ojedinělých případech se v pohledových osách objevuje nárožní arkýř, který měl podtrhnou archaičnost stavby. V rámci plánování se počítalo s několika typy domů plus s částmi, které měly zvláštní řešení. Velikostí se byty jednotlivých domů lišily, ale převažoval typ dvoupokojový a třípokojový s obytnou kuchyní. Sídliště nebylo nakonec realizován v plánovaném rozsahu.

• SOA Most, Archiv města Mostu 630, karton č. 1036;
• Archiv stavebního odboru města Most, složky č.p. 1946-1954;
• PAVLÍČEK, Michal, Bytové kolonie v Mostě a Litvínově realizované německou správou v letech 1939–1945. In: HOŘEJŠ, Miloš, - Lorencová, Ivana (eds), Věda a technika v českých zemích v období 2. světové války. Práce z dějin techniky a přírodních věd, sv. 20. Národní technické muzeum, Praha 2009, s. 104–113.

Na podzim roku 1942 přišlo ředitelství Říšské dráhy z Drážďan s požadavkem na výstavbu sídliště pro své zaměstnance v Mostě a to ve dvou lokalitách poblíž hlavního nádraží (blíže u starého města) a poblíž lokomotivního depa cca 3,5 km od nádraží. V okolí tehdejší Johnsdorfstrasse mělo vzniknout sídliště nejprve patnácti domů i se správní budovou a ubytovnou (1942), později deseti (1943), a ve výsledku o pěti domech (1944) s osmy byty v každém z nich. Původně se počítalo se vznikem malého .náměstí, ale nakonec byly domy rozloženy podél ulice. Plány vznikly ve spolupráci Deutsche Reichsbahn a Genosenschaft Brüxer Freiband r.G.m.b.H. Na každém patře jednopodlažních domů byly situovány čtyři byty. Jeden třípokojové byt s obytnou kuchyní a záchodem o rozloze 49,7 m2 a tři dvoupokojové byty s obytnou kuchyní o rozloze 41m2. Domy měly sedm okenních os a podle jednoho z dochovaných výkresů měly být okna v obou podlažích opatřena rustikálními okenicemi. Domy byly částečně podsklepeny a protiletecké kryty se měly nacházet vně budov.

• SOA Most, Archiv města Most

V okolí plánované Grillparzerstrasse mělo vzniknout sídliště o sedmnácti domech, později bylo redukováno na dva třípodlažních a jeden dvojpodlažní dům. Příprava plánů sídliště byla jako tomu bylo v podobných případech u sídlišť říšských drah zadána Eisenbahner-Wohnungsbau Gesellschaft Gemeinnützige Gesellschat m. b H.se sídlem v Drážďanech. Pod typovým projektem byl v roce 1942 podepsán akad. architekt Josef Reihsig a Paul Krisch z Teplic-Šenova. Domy o dvou vchodech nesly typické prvky heimatstilu, strmé sedlové střechy, dělená okna, vikýře měly podoby volských ok (střešní prostory neměly být obytné). Objekty měly být podsklepeny a opatřeny vedle sklepních kójí i prádelnami a protileteckými kryty.

• SOA Most, Archiv města Mostu

Nejzajímavějším a nejrozsáhlejším příkladem bytové zástavby na severu Čech je částečně realizované sídliště Hydrierwerke v Litvínově [Ober Leutensdorf) z let 1939-1942. Masiv¬ní bytová výstavba zde začala vyrůstat v souvislostí s dokončováním rafinerie benzínu z hnědého uhlí v Záluží. Investorem byla Wohnungsoktiengesellschaft - Reichswerke Hermann Góring. Mělo jít celkem o tři sídliště - v Horním Litvínově [Ober Leutensdorf), v Záluží (Maltheuern) a v Mostě (Brux) s celkovou kapacitou 25 tisíc obyvatel. Dle harmonogramu měla být sídliště dokon¬čena do čtyř let. Pouze zálužské sídliště však bylo dokončeno v plném rozsahu, zatímco sídliště v Horním Litvínově a Mos¬tu byla zbudována jen částečně, navíc utrpěla škody při bom¬bardování. I přesto, že se v Horním Litvínově nepodařilo vystavět vše, co bylo plánováno, vystavěno zde bylo Wohnungsoktiengesellschaft - Reichswerke Hermann Göring nejvíce domů. Oproti oběma mosteckým celkům byla z litvínovského sídliště realizována poměrně rozsáhlá první část, která doposud stojí a je dobře zachována. Tato první fáze byla dokončena ke konci roku 1941 nebo dokončována na začátku roku 1942. O tom, že tato akce byla pečlivě sledována, svědčí i dvě návštěvy Konráda Henleina, přičemž při druhé návštěvě doprovázel říšského ministra vnitra Dr. Wilhelma Fricka, který dokončované sídliště navštívil v roce 1942. Komplex trochu připomíná středověké město. V architektuře kolonie je použito unifikovaných typů domů ve střídmé podobě tzv. Heimatstylu. Tvarosloví tohoto slohu tu vy¬užívá rozsáhlá podloubí, průjezdy inspirované hradebními bra¬nami, arkýře, tympanony. V projektové dokumentaci měla být ale podoba domů ještě velkorysejší a měla být doplněná některými renesančními prvky. Vzhledem k restrikcím ve stavebnictvím a omezením způsobeným válečným hospodářstvím nebyla řada detailů realizována. Autorem stavebních plánů byl profesor Hermann Jensen a dipl. inženýr Walter Moss (Berlín 1942). Dnešní osada se původně jmenovala Siedlung (Osada) později Hermann- Göring -Stadt. Dolní Litvínov byl přejmenován na Oberleutensdorf-Süd, Záluží na Oberleutensdorf-West. Pravděpodobně už v době plánování první fáze se uvažovalo o rozšíření tohoto sídliště. Do jisté míry by tím došlo k založení nového centra města s výraznými dominantami ústředních veřejných budov, pochopitelně především nacistické správy a NSDAP. V dokumentech je toto rozšíření označováno jako Severovýchodní (Nordost). Od roku 1942 byl na této fázi plánovaní pověřen tým prof. Hermanna Jansena (1869–1945) významného berlínského urbanisty. Jeho spolupracovníky byli Ing. Walter Moest a Ing. Alfred Cuda. Z dochovaných dokumentů nevyplývá zřejmě zda Hermann Jansen zpracovával i první fázi tohoto sídliště. Zcela určitě byl ale prof. Jansen povolán vyřešit rozšíření stávajícího sídliště. V podstatě ale nešlo jen o prosté rozšíření. Plánovaná zástavba měla nejen sídliště rozšířit, ale zároveň napojit na střed města, který se měl také proměnit. Šlo o obtížný problém, protože plánované rozšíření mělo stoupat po vrstevnicích až do výšky 560 metrů nad mořem. První fáze zamýšleného sídliště proběhla, zdá se, v celém rozsahu. Byla situována do oblasti zvané Kaulanger a byla, v jistém smyslu, rozšířením stávajícího města. Páteřní komunikací byla ulice (K radčickému údolí) dnešní Podkrušnohorská. Tato a další silnice a cesty byly zbudovány jako spojnice ke staveništím. Na německých plánech byly označeny písmeny. Kolmo k ní byla vybudována další ulice dnešní S. K. Neumana, která vedla k nově vznikajícím Hydrierwerke. Kolem těchto komunikací byla opět vytvořena zástavba, která měla charakter bloků. Uvnitř tohoto komplexu byly architektonické realizace více členěny, byly vytvořeny ulice, malá náměstí. Na svažitém terénu pod Krušnými horami vzniklo 1240 bytů v dvouposchoďových, především řadových domcích, sestavených do dvou hlavních ulic a na ně kolmých uliček vytvářejících uzavřené a polozavřené dvory. Toto sídliště se stalo charakterizujícím urbanizačním prvkem města, na který citlivě navázala výstavba následujících období. Sídliště tvoří ulice s náměstími, parky. Domy nezahrnují jen byty, ale také prodejní prostory. Jde o jediný komplex tohoto druhu na území České republiky, který je památkově chráněný. Ani to ale nepomohlo k některým necitlivým zásahům do podoby některých domů i kolonie jako celku.

• SOA Most, Archiv města Horní Litvínov, 908, karton č. 13;
• PAVLÍČEK, Michal, Bytové kolonie v Mostě a Litvínově realizované německou správou v letech 1939–1945. In: HOŘEJŠ, Miloš, - Lorencová, Ivana (eds), Věda a technika v českých zemích v období 2. světové války. Práce z dějin techniky a přírodních věd, sv. 20. Národní technické muzeum, Praha 2009, s. 104–113.