Ústí nad Labem - Aussig an der Elbe

Resslova č.p. 9,11,13, 15, 17 a Bezručova č.p. 848-849, 842-843, 846-847

Největší stavební akce roku 1939 byla realizována ústeckou pobočkou společnosti Wohnungs- und Siedlungsgesellschaft Sudetenland (stavebním družstvem Heimstatte Sudetenland?) a to v dnešních ulicích Resslově a Bezručově ve čtvrti Klišé. Výstavba navázala na meziválečnou komunální a bytovou výstavbu tzv. S-domů v ulicích Na Vlnovce a Mezidomí, a ctila i deklarované pojetí takzvaného zahradního města. Pro zaměstnance říšské státní a veřejné správy se mělo v dnešních ulicích Resslova a Bezručova vybudovat deset domovních bloků různých velikostí se 135 byty. Jedná se dvou patrové domy s šesti bytovými jednotkami s valbovými střechami, vstupy do domů opatřené pískovcovými portály s výrazným klenákem vzbuzují rustikální dojem, okna v přízemi jsou opatřeny ještě dnes žaluziovými okenicemi či okenními truhlíky. Rustikální pojetí podtrhují i probarvené hrubě strukturované a proškrabávané omítky a kamenné sokly z neopracovaného kamene. Na každém patře se nacházejí vždy dva symetricky rozložené většinou třípokojové byty s kuchyní, koupelnou a WC o výměře obytné plochy cca 47 m2. Další dvě místnosti vedené ve stavební dokumentaci jako ložnice se nacházejí v podkroví. V suterénu se nacházela prádelna a sušárna, dále sklepní kóje nájemníků a dva protiletecké kryty. Plány byly signovány teplickou projekční kanceláří Friedricha Ungera a Leopolda Fischera, je však pravděpodobné, že tito architekti pouze upravili typový projekt dodaný říšskými úřady. Vlastní stavební práce provedly mezi březnem 1939 a listopadem 1941 ústecké firmy Erlebach u. Lichteneckner, Alwin Köhler & Co. a Stolle & Watzke. Družstvo Heimstätte Sudetenland sídliště následně spravovalo až do konce války a poté se jeho nástupcem stala společnost Domovina.

• Tätigkeit der Baupolizei, Jahrbuch fur den Stadt- und Landkreis Aussig 1940, 1939, s. 189.
• AMÚ, Spisový meziarchiv, stavební spisy, Ústí nad Labem čp. 2143-44; č. p. 837-856;
• Herr akad. Architekt Ernst Berger, Aussig, Materniplatz 3, am 22. 8. 1968 In Bremen, 71 Jahre" Srov.: Wir gedenken unseren Toten, Aussiger Bote 20,1968, s. 317;
• Lubomír Zeman – Jan Konůpek (eds.) Heimatstil. Architektura ve službách vlasti a národa. Specifické rysy architektury v česko-německém pohraničí. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Lokti, Loket 2021;
• PAVLÍKOVÁ, Marta - SELLNEROVÁ, Alena - SALAVOVÁ, Mirka, Architektura Ústí nad Labem 1900–1945, Ústí nad Labem 2022.

Hostovická č.p. 2137-2141

Za vznikem kolonie na Hostovické ulici stála drážďanská Eisenbahner-Wohnungsbau-Gesellschaft/Společnost pro výstavbu bytů pro železničáře. Zahrnovalo šest dvoupodlažních domů s celkem s 24 byty. Domy mají čtyři okenní pole. Architektonická inspiruje v Heimatstilu je zřejmá, použity byly vysoké valbové střechy, dělená okna, vikýře jsou netypicky v podobě volských ok. Centrální vstup je lemovaný lizénami a „valbovou" markýzou, což jsou jediné prvky plasticky členící strohou fasádu. Domy jsou rozmístěny v terénu pravidelně do kruhu a svírají parkově upravený vnitřní prostor s výraznou kruhovou komunikací. Použity jsou tři různé typy lišící se velikostí a stranovou orientací, avšak v jednotném architektonickém pojetí. Nejspíš jde o typové projekty dodané z Říše, jejich autor však není v dokumentaci uveden. Řízením stavby stavebník opět pověřil Franze lllinga. I toto sídliště se podařilo přes říšské nařízení o zastavení stavebních prací dokončit v plném rozsahu do konce roku 1940.

• Lubomír Zeman – Jan Konůpek (eds.) Heimatstil. Architektura ve službách vlasti a národa. Specifické rysy architektury v česko-německém pohraničí. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Lokti, Loket 2021.

křížení ulic Jateční a Na Nivách, č. p. 41

Kolonie v ulicích Jateční a Na Nivách byla vystavěné spolkem Aussige Volkswohnungsverein. Projekt vznikl v červnu 1939 a jeho autorem byl architekt Otto Breuer pracující pod ústeckou firmou Kreissl und Eis, která stavbu prováděla. Domy se vyznačují vysokou valbovou střechou a pravidelným rytmem okenních os. Rustikálnost návrhu podtrhuje kamenná podezdívka a sklenutí dveřních otvorů. Nechybí ani dřevěné okenice, avšak paradoxně navržené pro moderní trojdílná okna.

• Lubomír Zeman – Jan Konůpek (eds.) Heimatstil. Architektura ve službách vlasti a národa. Specifické rysy architektury v česko-německém pohraničí. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Lokti, Loket 2021.

Konečná č. p. 872-877

V ulici Konečná vyrostlo v období let 1940-41 inciativou družstva Neue Heimat Gemeinnützige Wohnungs-und Siedlungsgesellschaft der DAF im Gau Sudetenland šest třípodlažních bytových bloků čp. 872-877. Urbanisticky tato skupina objektů navazovala na dva meziválečně pavlačové domy a v budoucnu se počítalo s propojením obou celků v ulicích Konečné a Za Válcovnou v jedno obří sídliště. Architektonické pojetí domů v Konečné představuje zjednodušený Heimatstil s pravidelnými okenními osami a vysokou valbovou střechou. Projekt byl přesto autorský, na návrhu se podíleli tepličtí architekti Unger a Fischer společně s drážďanským kolegou Willi Martinem Rombergrem. Stavbu provedla Stavební firma Josef Vogel und Maier und Hollmann. Dokončení stavebník zvládl do března 1941.

• Lubomír Zeman – Jan Konůpek (eds.) Heimatstil. Architektura ve službách vlasti a národa. Specifické rysy architektury v česko-německém pohraničí. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Lokti, Loket 2021.

Za Válcovnou č.p. 37, 34, 35,31, 29, 27, 25, 23, 21, 19, 17, 15

V roce 1940 se do stavebních aktivit v Ústí nad Labem zapojila zdejší pobočka Heimstatte Sudetenland a zahájila výstavbu mezi průmyslovou zónou a Střížovickým vrchem. V ulici Za Válcovnou mělo vyrůst přes třicet domů s „lidovými byty". V první fázi došlo na sedm dvoupodlažních bloků čp. 858-869. Architektonické pojetí nevybočuje z obvyklého heimatstilu. Podle typologie se mělo jednat o typ domu A s pěti pravidelnými okenními osami se sedlovou střechou s vysokým štítem s dvěma mansardovými okny. Uliční průčelí pak výrazněji člení vikýř schodišťového tubusu. Domy charakterizuje i pro architekturu monumentálního klasicismu charakteristický vstupní portál ustupující směrem k rustikálně pojatým dveřím. Spolu se vstupním portálem naznačující jakousi středověkou „městskou bránu". Na typových projektech není uvedené autorství. Stavbu provedla místní firma Ludwig Erlebach und Julius Lichtenecker. V domě se nacházely čtyři bytové jednotky ve dvou patrech. Byty byly třípokojové s příslušenstvím. V suterénu byly situovány sklepy s prádelnou.

• AMÚU Ústí nad Labem/Klíše čp. 869.

Ženíškova č.p. 1-12, Hollarova č.p. 1-11.

Sídlištních celek nazývaný Stříbrníky vystavěný v duchu heimatstilu se rozprostírá v Ústí nad Labem v ulicích Ženíškově a Hollarově ulici s deseti domy o zhruba 70 bytech. Jedna ze dvou kolonií vystavěná družstvem Heimstatte Sudetenland a realizovaná firmou Wähner a spol. Jde sice o domy tradičních forem (podle německého označení domy typu A a typu F symetrické dispozice patrového domu s vysokou sedlovou střechou s pěti okenními osami, avšak nezvyklé je užití kruhových „lodních" oken či průběžného vikýře na čelní fasádě. Dům byl určen pro pět rodiny. V pří¬zemí i patře jsou na každém podlaží dva třípokojové byty (ložnice rodičů, ložnice dětí, obývací pokoj, kuchyň, koupelna se záchodem a vanou) s obytnou plochou obytnou 74,49 v přízemí a s obytnou plochou 82,78 m2 v prvním patře. V podkroví se nacházel pátý byt o 56,74 m2 s dvěma pokoji a kuchyní. I tento byt byl vybaven koupelnou a WC. V suterénu se nacházely sklepy pro pět bytových jednotek, společný sklep, prádelna a sušárna. Typ F měl dvanáct okenních os a v každé patře se nacházely tři bytové jednotky o třech pokojích s kuchyní a sociálním zařízením o rozloze kolem 72 m2. Byty byly v přízemí i prvním patře vybaveny lodžií. Suterén byl vedle sklepů vybaven prádelnou, odplynovacími komorami a protileteckými kryty. Údajně mělo jít o sídliště pro zaměstnance říšských pošt. 23. prosince 1942 bylo úřadem Oberbürgermeistera uděleno stavební povolení, schválení hrubé stavby proběhlo 4. března 1943. V dokumentech vzniklých po roce 1948 je jako vlastník uveden Spolek pro chemickou a hutní výrobu a Ředitelství pošt v Praze. Na stavbu domů byla pracovním úřadem v Liberci udělena v roce 1942 výjimka, ale vlivem válečných událostí byla stavba kolonie zastavena. Podle dokumentů z městského meziarchivu v Ústí nad Labem byly některé domy v Hollarově ulici kolaudovány až létě roku 1948.

• AMÚ SM, kart. č. 1762, složka č. p. 2174;
• Lubomír Zeman – Jan Konůpek (eds.) Heimatstil. Architektura ve službách vlasti a národa. Specifické rysy architektury v česko-německém pohraničí. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Lokti, Loket 2021.

Bělehradská, Ondříčkova 4,6,8 a Mošnova

Jedná se o sídliště v ulicích Bělehradská, Ondříčkova a Mošnova ulice, které i díky využití architektonické kanceláře Lossow & Kühne nese vedle prvků heimatstilu (okenice, květináče, klenáky vstupu) i některé modernistické prvky.

• Lubomír Zeman – Jan Konůpek (eds.) Heimatstil. Architektura ve službách vlasti a národa. Specifické rysy architektury v česko-německém pohraničí. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Lokti, Loket 2021.

Palackého č.p. 1, 3, 5, 7, 9-21 a Jiráskova č.p. 1-24

Nové sídliště hlásící se k idejím národního socialismu a k návratu k národním kořenům a tradičním hodnotám německého venkova vzniklo i v Ústí nad Labem v dnešních ulicích Palackého a Jiráskova ve čtvrti Předlice. Sídliště pojmenované podle vládního prezidenta ústeckého kraje a čelného sudetoněmeckého politika v Československu Hanse Krebse, v té době okupace pohraničí vládního prezidenta v Ústí nad Labem. Sídliště vystavěla ústecká pobočka libereckého stavebního družstva Heimstätte Sudetenland Treuhandstelle für Wohnungs- und Kleinsiedlungswesen (Lubomír Zeman – Jan Konůpek (eds.) v knize Heimatstil uvádějí jako stavitele Wohnungs- und Siedlungsgesellschaft Sudetenland/Bytovou a sídlištní společnost Sudety). Projekt pocházel z května 1939 a plánoval 46 (L. Zeman 37) typových rodinných domků s třípokojovými byty (Klein-Siedlungs-Haus). Šlo o přízemní řadové domky, samostatně stojící nebo spojené do bloku po dvou či po třech vytvářející uliční osy. V přízemí se nacházel menší pokoj s obytnou kuchyní, toaleta a prádelna s kotlem na ohřev vody a s vanovou, z chodby vedlo dřevěné schodiště do podkroví, kde byly dvě ložnice. Dále zde byl menší sklep, který měl sloužit také jako protiletecký kryt. Kromě zahrady a předzahrádky náležela ke každému domku také menší dřevěná kůlna, která mohla být využívána jako seník, dřevník nebo jako chlívek pro domácí zvířectvo. Domy mají výrazně rustikální charakter s mnoha odkazy na venkovské stavitelství v podobě dřevěných okenic, štítu s dřevěným bedněním, kamennou podezdívkou včetně do detailu vyprojektované dřevěné kolny pro chov drobného domácího zvířectva. Podle všeho projekt využíval podklady pro typové domy, označené jako V/T 1, V/T 2a, V/T 3b a V/T 4. Autorství není známe, ale typologické plány dodalo říšské Ministerstvo práce. Stavět se začalo v září 1939, Prvních 23 domků podél dnešní Jiráskovy ulice bylo postaveno mezi dubnem 1939 a zářím 1940 ústeckou stavební firmou Erlebach u. Lichteneckner,3 na ně navázala zástavba kolem Palackého ulice realizovaná mezi červnem 1940 a listopadem 1941 společností Fiedler & Wald z Bohosudova. Do konce války se podařilo celý záměr naplnit.

• Jahrbuch fü den Stadt- und Landkreis Aussig, 1940,1939. s. 189. Článek uvádí chybně počet domů 24;
• Lubomír Zeman – Jan Konůpek (eds.) Heimatstil. Architektura ve službách vlasti a národa. Specifické rysy architektury v česko-německém pohraničí. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Lokti, Loket 2021.